Mapa

Mohelenská hadcová step

Tato skalnatá i travnatá step patří k nejzajímavějším rezervacím, které svým významem přesahují střední Evropu. Současně se hadcová step stala i důležitým turistickým cílem našeho regionu. Samotná rezervace je výletníkům přístupná po trase naučné stezky. K výchozímu místu naučné stezky nás z Mohelna přivede značená cesta. Z turistické vyhlídky vybudované v horní části území se před námi rozprostírá úžasný pohled na nádherně vykroužený meandr řeky Jihlavy, tzv. Čertův ocas.

Státní rezervací se stepní lokalita stala roku 1952 díky několik desítek let dlouhému úsilí Rudolfa Dvořáka, Jindřicha Suzy, Josefa Podpěry, Augustina Bayera, Vladimíra Šilhavého, Dalibora Povolného a řady dalších významných vědců a milovníků přírody, kteří o to usilovali od roku 1924. Vždy se řídili zásadou, že stupeň všeobecné kultury národa je přímo závislý na poměru jeho příslušníků k přírodě. V listopadu 1952 také došlo k definitivnímu stanovení výměry rezervace a ochranného pásma kolem ní. Nadmořská výška zde kolísá od 260 do 385 metrů nad mořem. Podloží je tvořeno převážně hadcem – serpentinitem, jež má vysoký obsah hořčíku, železa a niklu. Na svazích jsou patrné mrazové sruby a v erozních zářezech suťová pole. Vyskytují se zde i sprašové hlíny a spraše, v nichž je možno najít cicváry – vápnité konkrece, ve kterých vzniká při vysychání dutina, někdy se sprašovou kuličkou či kamínkem, takže cicvár chrastí.

Mikrometeorologické působení hadcového terénu tu umožnilo vytvořit příznivé podmínky pro udržení jedinečného typu skalní stepi a stepnatých pastvin se vzácnou a bohatou květenou a zvířenou. Specifický chemismus půd vede jednak k výskytu rostlin vázaných na hadec (skupina sleziníků, např. sleziník hadcový, velmi vzácná a kriticky ohrožená podmrvka hadcová), jednak k výskytu četných nanismů – tj. rostlin s „trpasličím“ vzrůstem. Jsou zde desítky vzácných druhů rostlin a hmyzu, mnohé patří k evropským i světovým unikátům. Bylo zde popsáno téměř 100 druhů mravenců, téměř 300 druhů pavouků, neuvěřitelné množství druhů brouků, motýlů, ploštic aj. Mimo bezobratlých jsou zde i některé vzácné druhy ještěrek. Na náhorní plošině, která je spásána stádem ovcí, se můžeme setkat se syslem obecným. Vyskytuje se zde také např. výr velký, dudek chocholatý, pěnice vlašská či krutihlav obecný. Jelikož má step statut národní přírodní rezervace, spadá pod správu příslušné chráněné krajinné oblasti, kterou je v tomto případě Moravský kras. Správa a údržba tak jedinečného území není vůbec jednoduchou záležitostí. Stepi hrozil v minulosti již několikrát zánik.

V okolí města Třebíče a sledovaných rekreačních oblastech se ještě nacházejí tyto přírodní rezervace nebo přírodní památky:

 

Hluboček

Dvě louky o výměře 1,27 ha, rozkládající se na říčních naplaveninách na pravém břehu řeky Jihlavy v nadmořské výšce 395 m, byly jako přírodní památka vyhlášeny roku 1983. Původně se jednalo o rekultivované kulturní louky, tvořící jednu z hraničních lokalit směrem do nitra Českomoravské vrchoviny, na nichž se zachovala ladoňka rakouská pravá.

Toto území je nyní využíváno jako kosená louka bez použití umělých hnojiv a těžké zemědělské techniky.

 

Klučovský kopec

Mez a louka o výměře 0,72 ha na svahu Klučovské hory ve výšce 556–560 m nad mořem byla vyhlášena přírodní památkou roku 1982. Vyskytuje se zde mimo koniklece lučního např. bedrník obecný, bika ladní, psineček tuhý, zvonek okrouhlolistý aj.

 

Opatovské zákopy

Dvě kosené rašelinné louky v nadmořské výšce 630–660 m poblíž Předína byly vyhlášeny přírodní rezervací roku 1988. Jedná se o jeden z posledních komplexů tohoto typu luk. Část jejich více než patnáctihektarové rozlohy byla přehrabána během středověkého rýžování a dolování zlata.

Na nejvlhčích místech lokality se nacházejí ostřicovomechová společenstva rostlin, vyskytuje se zde řada ohrožených druhů, např. rosnatka okrouhlolistá, všivec ladní, záběhlík bahenní, vrba rozmarýnolistá, prsnatec májový, hadí mord nízký, jarva žilnatá aj.

 

Ptáčovský kopeček

Jedna z nejznámějších přírodních památek s bohatým porostem koniklece velkokvětého byla vyhlášena na výměře 0,19 ha přírodní rezervací roku 1948. Nachází se v nadmořské výšce 430–448 m. V období rozkvetlých konikleců září do značné dálky překrásnou modří. Z dalších chráněných rostlin je zde možno vidět smělek štíhlý, chrpu porýnskou, kostřavu ovčí aj. Původní pastvina je již řadu let ponechána ladem.

 

Kobylinec

Přírodní památka se skalním výchozem, drobnou pastvinou a borovým remízem na nevýrazném pahorku o výměře 0,44 ha cca 200 m východně od obce Trnavy. Nachází se v nadmořské výšce 441–452 m. Předmětem ochrany je především hojný výskyt koniklece velkokvětého, ale také např. tařinky kališní, smilu písečného nebo bělolistu rolního.

 

Hošťanka

Přírodní rezervace na zalesněné vyvýšenině s kótou Hošťanka (573,3 m n. m.) o výměře 54,15 ha leží 500 m jižně od obce Slavice. Nachází se v nadmořské výšce 498–573 m. Předmětem ochrany je především různověký lesní porost s dominující autochtonní jedlí bělokorou. Z rostlin je zde možno spatřit např. kopytník evropský, lýkovec jedovatý, orsej jarní či brambořík nachový.

 

Syenitové skály

Skalky, přírodní památky o délce 600 m a o výměře 0,95 ha na levém svahu údolí potoka Lubí, navazující na severozápadní okraj Pocoucova. Nachází se v nadmořské výšce 468–475 m. Spatřit zde můžeme bizarní skalky představující charakteristickou ukázku balvanitého rozpadu žulosyenitu (durbachitu) třebíčského masivu. Durbachit je zajímavý vyšším obsahem uranu a thoria, což společně s vysokým zastoupením draslíku přispívá k jeho radioaktivitě.

 

Údolí Oslavy a Chvojnice

Tato přírodní rezervace byla vyhlášena v roce 1974 na okrese Třebíč na 2111 hektarech a v roce 1975 na okrese Brno-venkov na rozloze téměř 199 hektarů. Rozkládá se v nadmořských výškách 240–450 m. Rozsáhlé území na svazích hluboce zaříznutých údolí obou řek s jejich pozoruhodnými meandry a zajímavou pobřežní vegetací a pestrostí fauny patří již desítky let k oblíbeným výletním místům Třebíčanů, Brňanů a návštěvníků z dalších míst naší republiky.

 

Převažuje les, místy ční skaliska se suchomilnou vegetací. Místy rostou na svazích hojné lípy a javory, někde se vyskytují i skalní stepi s typickou vegetací. Na skalních ostrozích zaujmou zříceniny středověkých hradů. Hřebenovka na soutoku obou řek, stoupání ke zříceninám hradu Levnova (tj. Ketkovského hradu) lze již přirovnat k horské túře. Přecházíme tu jednu z nejdůležitějších geologických hranic evropského kontinentu, styk tzv. moldanubika a moravosilesika. V blízkosti tohoto hradu lze mj. nalézt velmi vzácný druh orchideje – jazýček jaderský. Z dalších zajímavých rostlin zde lze spatřit např. brambořík nachový, dymnivku plnou, hlístník hnízdák, kamejku modronachovou, kokořík vonný, hrachor černý, lilii zlatohlávek, lýkovec jedovatý, okrotici bílou a mnoho dalších. Z fauny se zde nachází např. pakudlanka jižní, slimákovec malý, ještěrka zelená, nejrůznější píďalky, lišaj pupalkový, jasoň dymnivkový, ledňáček říční, krahujec obecný, jestřáb lesní, puštík obecný, výr velký, mlok skvrnitý, netopýr černý a ušatý a mnoho dalších.

 

Rokytná

Přírodní park byl vyhlášen roku 1996 (od roku 1978 se jednalo o oblast klidu) na výměře 2700 hektarů. Předmětem ochrany je údolí meandrujícího toku Rokytné, které vyniká zachovalým krajinným rázem. Ten tvoří zákruty řeky se starými břehovými porosty a četnými skalisky. V jejich okolí se pak nacházejí hustě zalesněné a nepřístupné svahy. Většina území je pokryta smrkovými a borovými monokulturami. Pobřeží Rokytné je lemováno vrbami, olšemi a dubohabřinami. K vzácným druhům patří brambořík nachový a sněženka podsněžník. Zajímavý je zde výskyt stulíku žlutého u obce Příštpo. Ze vzácnější fauny se zde vyskytuje např. rak říční, úhoř říční, užovka podplamatá, ledňáček říční, skorec vodní aj.

 

Střední Pojihlaví

Přírodní park byl vyhlášen původně jako oblast klidu roku 1988 na okresech Brno-venkov, Třebíč a Znojmo. Leží v rozmezí nadmořských výšek 215–380 m. K nejcennějším přírodním a krajinářským hodnotám patří pestrá mozaika přirozených a přírodě blízkých segmentů skalních a lesních společenstev po obou údolních svazích hlubokého kaňonovitého údolí. Hluboké údolí Jihlavy tak vytváří jedinečné přírodní prostředí, které umožňuje životní prostor vzácným druhům rostlin a živočichů. Rostou zde dubohabřiny i smrkové monokultury. Vyskytuje se zde klokoč zpeřený, mahalebka obecná, lýkovec vonný, křivatec český, tařice skalní aj. Z fauny zde můžeme objevit čápa černého, výra velkého či ještěrku zelenou. Nachází se zde historicky i fortifikačně pozoruhodná zřícenina hradu Templštejna, významný románský kostel v Řeznovicích a další pozoruhodné stavby.

 

Přírodní park Třebíčsko

Roku 1982 byl rovněž původně vyhlášen jako oblast klidu. Rozkládá se na 9800 hektarech v nadmořských výškách 350–620 m. Území se nachází severně od Třebíče. Geologické podloží zde tvoří hlubinné vyvřeliny třebíčského masivu. Tmavými durbachity pak pronikají světlé žíly aplitů, místy s turmalínem. U Bochovic a u Hostákova se např. vyskytují známé křemenné žíly s krystaly šedobílého křemene, ametystu a záhnědy. Z původních lesních porostů (acidofilních bučin) se na území parku již nacházejí pouze malé lesíky se smíšenými porosty smrku, borovice, dubu, méně již javoru a buku. Na agrárních terasách kolem balvanitých seskupení a skalních výchozů jsou drobné remízky s borovicí, břízou a výjimečně s habrem, tvořící charakteristický prvek zdejší krajiny. Na několika místech zde rostou památné stromy, k nejznámějším patří tzv. Velký javor (javor klen) u Věstoňovic, jehož stáří se odhaduje na cca 700 let. Přírodě blízká nelesní společenstva se udržela jen na mokrých loukách kolem rybníků a vodních toků s violkou bahenní, zábělníkem bahenním, řeřišnicí luční, blatouchem bahenním apod. V parku se rovněž nachází brambořík nachový a koniklec velkokvětý. Ekologická hodnota zdejší krajiny je umocněna přítomností velkého počtu drobných rybníčků. Pozornost si zde proto zasluhuje hlavně ornitofauna. Můžeme zde spatřit např. poláka velkého, poláka chocholačku, kachnu divokou, lysku černou, racka chechtavého či labuť velkou.