Do tohoto soupisu jsou zařazeni význační přírodovědci a popularizátoři přírodních věd, kteří pracovali v rámci nynějšího třebíčského okresu. Mnozí z nich jsou rodáky a často i absolventy třebíčského gymnázia. Byli sem zařazeni i čtyři ještě žijící přírodovědci, jejichž přínos je pro Třebíčsko, a nejen pro něj, mimořádně významný. Lékaři a veterináři jsou uváděni jen v případě, že se mimo svoji profesi ještě zabývali přírodními vědami. Na tomto místě je vhodné připomenout i olomouckého gymnaziálního profesora Františka Polívku (1860–1923), který sice v našem kraji pobýval vzácně, ale svým dílem zásadně ovlivnil výuku botaniky na všech českých školách. Od roku 1896, kdy vyšel jeho Rostlinopis pro nižší třídy škol středních, měli budoucí mladí badatelé fundovaný přístup k botanickým informacím. V letech 1899–1904 vydal rozsáhlou čtyřdílnou Názornou květenu zemí Koruny české a v roce 1912 Klíč k úplné květeně. Ten byl vydán posmrtně v roce 1928 upravený Karlem Dominem a Josefem Podpěrou a rozšířený na celou republiku s názvem Klíč k úplné květeně republiky Československé, označovaný v odborných kruzích jako klíč PDP (tj. Polívka, Domin, Podpěra). Práce jednotlivých autorů jsou uváděny pouze jako příklady, především se vztahem k našemu kraji, na kompletní bibliografii by tato publikace nestačila. Podrobnější soupis prací některých starších autorů je možno najít v publikaci Bibliografie okresu Třebíč, kterou v roce 1986 vydalo Západomoravské muzeum Třebíč a Muzejní a vlastivědná společnost v Brně.

prof. PhDr. J. K. Baby (Josef Kratochvil ml.), *1. 1. 1915 v Pozořicích u Brna, †11. 5. 2001 v Kemnathu (Bavorsko), pohřben je v Brně.

V roce 1934 vystudoval brněnský učitelský ústav. Učil přírodovědu a již od mládí psal do časopisů popularizační články o zvířatech. Jako skaut jezdil na Náměšťsko, odkud publikoval knížky Lovík – bystré oko (káně lesní, 1942), Káča z obory (ze života kavek, 1943), Příhody našich zpěváčků (1943), Kuhúk – chvojnický výr (1943) aj. Od roku 1948 se na Vysoké škole zemědělské zaměřil na výzkum vodního ptactva, roku 1949 obhájil na Masarykově univerzitě v Brně doktorát. V roce 1951 odešel do exilu, kde se začal věnovat i vědeckým výzkumům. Od roku 1954 působil na Ukrajinské svobodné univerzitě v Mnichově, kde se stal profesorem zoosociologie a zoopsychologie. Se svými posluchači podnikal vědecké expedice na poušť Kalahari, do Norska, na Island aj. V roce 1955 získal docenturu, v letech 1961–66 přednášel na SUU v Mnichově už jako profesor, v roce 1975 zastával funkci děkana. Přednášel také na univerzitách ve Stuttgartu, Mnichově aj. Publikoval značné množství odborných prací, zejména z oboru ornitologie a entomologie. Mimo to vydal pro děti českých exulantů publikace Ptačí melodie (1954), Kniha o životě zvířat (1957) a pro Československou dálkovou školu Ptactvo nebeské (Stuttgart 1973). Do vysokého věku editoval časopis Ethologie.

prof. RNDr. František Čech, DrSc., *17. 8. 1929 v Měříně, †4. 9. 1995 v Praze.

Významný mineralog a děkan Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy v Praze, autor mineralogických kapitol v publikaci Příroda Třebíčska (1980). Prováděl mineralogický rozbor pro potřeby rekonstrukce kostela sv. Anny v Přibyslavicích a z okolí Pozďátek.

Alois Bedřich Dichtl, *7. 9. 1882 v Blatné, †21. 10. 1930 v Brně.

Studoval přírodní vědy na Filozofické fakultě UK v Praze. Od roku 1908 působil jako učitel v Brně, v letech 1909–1928 v Třebíči, pak v Prostějově a znovu v Brně. Ve své knize Živočišná oekologie, která vyšla v Brně u A. Píši roku 1924 jako první svého druhu v české vědecké literatuře, soustředil poznatky z tohoto oboru. Publikoval v časopisech a sbornících Biologické listy, Práce moravské přírodovědecké společnosti, Příroda, Vesmír a otiskoval je i Zeitschrift für wiessenschaftliche Insektenbiologie.

prof. RTDr. Ing. Bohumil Doležal, DrSc., Dr. h. c., *2. 9. 1911 v Krnčicích u Moravských Budějovic,†3. 8. 2000 v Jaroměřicích nad Rokytnou.

Profesor hospodářské úpravy lesů na Lesnické fakultě Vysoké školy zemědělské, dnešní Mendelovy univerzity v Brně, studenty láskyplně přezdívaný „Drdol“. Působil jako odborník v tehdejší NDR, Jugoslávii nebo Íránu. Rozsáhlá je i jeho publikační činnost. K nejdůležitějším dílům bezesporu patří pětijazyčný lesnický slovník vydaný v roce 1981 ve spolupráci s IUFRO.

PhDr. František Dvorský, *25. 9. 1846 ve Strážnici, †3. 11. 1917 v Brně.

Přírodovědec a vlastivědný pracovník. Vysokoškolské vzdělání získal na vídeňské univerzitě. Jako učitel působil v několika gymnáziích na Moravě, v letech 1875–1886 v Třebíči. Zajímal se zejména o mineralogii a vlastivědu. Na základě studia moravských lokalit prokázal přírodní původ vltavínů, unikátních přírodních skel. Na Moravě bylo jeho zásluhou otevřeno několik menších ložisek tuhy a železa a objeveno několik nových nalezišť minerálů. Později působil ve Františkově muzeu (tj. Moravském zemském muzeu) v Brně. Dnes jeho sbírky spravuje Moravské zemské muzeum. Byl hlavním redaktorem Vlastivědy moravské a je autorem knih Třebický okres (1906), Náměšťský okres (1908) a řady dalších.

Rudolf Dvořák, *9. 4. 1878 v Třebíči, †10. 11. 1945 v Ostravě.

Učitel na obecné škole v Třebíči na Nových Dvorech, později na měšťance v Mohelně, zvaný „strážce mohelenské hadcové stepi“. Věnoval se především algologii (řásám) a výzkumu rostlinstva jihozápadní Moravy. O významu Dvořákovy osoby svědčí označení některých druhů rostlin jeho jménem. Podílel se i na propagaci rodného kraje v turistických a vlastivědných časopisech. Napsal řadu odborných, popularizačních a turistických publikací a článků, např.: Turistické obrázky Pojihlaví a Pooslaví, Třebíč 1922; Průvodce Pojihlavím a Pooslavím, Třebíč 1924; Zajímavé meandry řeky Jihlavky a Oslavy, Příroda 1926; Nanismy hadcové stepi u Mohelna I.–III., Sborník přírodovědného klubu v Brně roč. X. 1927/28, roč. XI. 1928, roč. XVII. 1934; Výzkum hub na hadcové stepi u Mohelna, Od Horácka k Podyjí 1930; Květena politického okresu třebíčského. Geologické poměry politického okresu Třebíčského. Třebíč, národohospodářská propagace 1932; Nanismy, sborník Mohelno 5a, Brno 1935; Kapraďorosty hadcové stepi u Mohelna, Příroda 1943, řada dalších odborných i popularizačních článků vyšla v přírodovědných časopisech a v novinách.

Ing. Vladimír Fiala, *27. 1. 1922 v Novém Městě na Moravě, †5. 4. 2010 v Brně.

Politik, významný stavební odborník, ornitolog, autor několika desítek článků o ptactvu na náměšťských a studeneckých rybnících. Je autorem knihy Náměšťské rybníky a jejich ptactvo 1885–2008, která představuje souhrn výsledků za půl století jeho působení na nejvýznamnější rybniční soustavě Českomoravské vrchoviny. Zpracoval i data svých předchůdců, a tak publikace představuje unikátní přehled vývoje avifauny na ucelené rybniční soustavě za více než 120 let.

Josef Fišer, *13. 1. 1878 v Klenčí pod Čerchovem, †18. 12. 1944 v Moravských Budějovicích.

Byl přijat jako ředitel nově založeného Gymnázia v Moravských Budějovicích, které zahájilo výuku v září roku 1911, a vybudoval z něj vynikající ústav. Za pobytu v Budějovicích byl především historikem, ale také mineralogem, geologem, správcem přírodovědných sbírek gymnázia i autorem vlastivědných článků. Než přišel do Moravských Budějovic, byl asistentem na geologickém ústavu české techniky v Brně a pak působil na Gymnáziu v Zábřehu. Přírodním vědám, především geologii a mineralogii, se věnoval za pobytů na Berounsku. Spolupracoval zde s Dr. Františkem Slavíkem.

Ing. Čestmír Folk, *1. 9. 1931 v Třebíči, †21. 2. 2003 v Brně.

V roce 1950 maturoval na třebíčském gymnáziu, byl spolužákem Zdeňka Kvíze. V letech 1967–2003 probíhalo na území České republiky mezinárodní sčítání vodních ptáků v rozsahu 50–176 lokalit. Tento monitorovací program byl koordinován Ústavem pro výzkum obratlovců ČSAV, Agenturou ochrany přírody ČR a od roku 2003 pak Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy v Praze. Ing. Folk působil jako koordinátor sčítání. Na výroční členské schůzi Moravského ornitologického spolku byl 27. 2. 1999 čestným členem. Je mj. spoluautorem monumentální čtyřsvazkové publikace Ptáci, která vyšla v letech 1972–1983 v nakladatelství Academia, autorem článku K sedmdesátinám MUDr. Vladimíra Šilhavého, CSc., který vyšel v Živě v č. 1/1984 nebo Významné životní jubileum akademika Josefa Kratochvíla tamtéž č. 1/1989. Své výzkumy publikoval i ve Vlastivědném sborníku Vysočiny.

PhDr. Eduard Formánek, *7. 4. 1845 v Klatovech, †9. 8. 1900 v Dafni u řecké Soluně.

Působil na Gymnáziu v Litomyšli a pak ve Vidnavě. V roce 1873 byl jmenován profesorem na českém gymnáziu v Brně, kde vyučoval přírodopis, matematiku a fyziku. Zabýval se v neobvyklé míře botanikou, především květenou Moravy a rakouské části Slezska. Jeho dílem, pro Moravu mimořádně významným, je dvoudílná Květena Moravy a rakouského Slezska, kterou vydal vlastním nákladem v Brně v letech 1887 a 1892. Byl jedním z prvních česky píšících odborníků. Zabýval se i květenou Makedonie, kde na jedné ze svých cest zemřel.

Emerich Güttler, *1. 11. 1893 v Hradci Králové, †31. 8. 1966 v Praze.

V letech 1925–1928 učil na Gymnáziu v Moravských Budějovicích latinu a češtinu. Zabýval se botanikou a i přes krátký pobyt zanechal po sobě na Budějovicku významné dílo. Mimo články v časopisech Od Horácka k Podyjí, Příroda a Věda přírodní uložil své poznatky do dvoudílné publikace Příspěvek ke květeně okresu moravskobudějovického a západní části okresu znojemského (I., 1927; II., 1928), které vydal vlastním nákladem a nechal vytisknout v M. Budějovicích u Viktora Dvořáka. Mimo to vytvořil dokladový herbář, který věnoval místnímu Krajinskému muzeu.

Arnošt Hanisch, *1. 8. 1839, †10. 2. 1922 v Třebíči.

Úspěšný ředitel třebíčského valdštejnského velkostatku, zakládající člen Přírodovědného klubu v Prostějově, člen vídeňské geografické společnosti aj. „Jeho c.k. apoštolské veličenstvo ráčil nejvyšším rozhodnutím ze dne 1. 9. 1908 hospodářskému radovi na hraběcím Waldstein-Wartenbergském panství svěřenském v Třebíči panu Arnoštu Hanischovi propůjčit rytířský kříž řádu Františka Josefa.“ Hanisch byl členem okrašlovacího spolku, který se zabýval vysazováním stromů a křovin i estetickým zhodnocením příměstských lesů a parků. Z jeho popudu se v Třebíči utvořil kroužek sportovních rybářů a koncem osmdesátých let vznikl Rybářský spolek politického okresu třebíčského, jehož se stal prvním předsedou. Mezi odborníky a sběrateli byly pověstné jeho přírodovědné sbírky. Hojně je např. využíval jeden z nejvýznamnějších evropských geologů F. E. Suess a řada významných českých geologů. V r. 1922 se sbírka stala vlastnictvím Městského muzea v Třebíči, ale bohužel se nepodařilo tuto sbírku udržet. Byla rozdrobena nejen do několika muzeí, ale i mezi sběratele a větší část byla dokonce zničena. Podílel se na založení Muzejního spolku a zasloužil se o rekonstrukci baziliky sv. Prokopa. Byl duší tzv. zámeckého kasina, kde se scházeli čeští intelektuálové. Měl četné vědecké kontakty nejen v Čechách a na Moravě, ale i v zahraničí.

RNDr. Stanislav Houzar, PhD., *2. 3. 1957 v Třebíči.

Absolvoval Střední zemědělsko-technickou školu v Třebíči, v roce 1981 ukončil studium na Přírodovědecké fakultě UJEP v Brně. Jako geolog mineralog působil v Západomoravském muzeu v Třebíči, v roce 1995 odešel do mineralogicko-petrografického oddělení Moravského zemského muzea a v letech 1999–2013 byl jeho představeným. Je autorem mnoha odborných i popularizačních článků o mineralogii a geologii Třebíčska a objevitelem několika zde dosud neznámých minerálů. Zabývá se také historií dolování na jihozápadní Moravě. Je spoluautorem publikace Geologické vycházky Českou republikou (2002), s Dr. M. Trnkou napsal publikaci Moravské vltavíny (1991), je autorem mnoha článků v českých i zahraničních mineralogických, přírodovědných a vlastivědných časopisech. Jeden z dlouhé řady svých článků, Třebíčské nerosty, publikoval r. 1992 v Třebíčském zpravodaji. K popularizačním článkům náleží např. Zajímavosti z geologie a mineralogie Třebíčska – některé objevy z posledních let, které vyšly roku 2009 v regionálním časopisu Naším krajem.

doc. RNDr. Bohumil Hrudička, *19. 11. 1904 v Třešti, †13. 4. 1942 v Mauthausenu.

Docent meteorologie na Přírodovědecké fakultě MU v Brně, meteorolog a klimatolog. Od roku 1923 působil jako odborný učitel v Hrotovicích a v Brně. V letech 1931–1936 studoval na Masarykově univerzitě v Brně a roku 1937 na univerzitě ve Vídni. Od 1938 honorovaný docent na české technice, od 1939 na PřF MU v Brně. Je zakladatelem čs. technické meteorologie. Zabýval se využitím meteorologických a klimatologických poznatků v technické praxi, dynamickou a regionální klimatologií Moravy a Československa a dějinami české meteorologie. Byl účastníkem domácího odboje; na podzim 1941 byl zatčen gestapem a odvezen do Mauthausenu, kde zahynul. Je mj. autorem publikací Kapitoly z meteorologie (1929), Úvod do technické meteorologie (1935), Meteorologická názvosloví (1941).

Adam Huber z Riesenpachu (též Rysenpach; Adam Huber Meziříčský; Huberus), *3. 1. 1545 ve Velkém Meziříčí, † 23. 6. 1613 v Praze.

V roce 1587 přeložil knihu dánského lékaře Ranzovia Regiment zdraví. V letech 1588, 1589 a 1590 sepsal i Kalendář hvězdářský, pro Petra Voka z Rožmberka pak ještě v roce 1589 Minucy, speciální středověký kalendář, který obsahoval soupis dnů vhodných pro pouštění žilou a pranostiky. Svým novým překladem Matthioliho herbáře do češtiny a jeho úpravou. Vydal ho v roce 1596 Daniel Adam z Veleslavína. Huberovo vydání Herbáře je v porovnání s prvním Hájkovým vydáním mnohem rozsáhlejší. Do knihy byly přiřazeny nové druhy rostlin a Huber se tak stal zakladatelem soustavného zájmu o botaniku. Vlastnímu vydání Herbáře ještě předcházel stručný Huberův výběr receptur z německého Camerariova vydání Matthioliova herbáře, který vyšel v Praze roku 1595 s názvem Apatéka Domácí.

Jindřich Chylík, *25. 1. 1882 v Křižanově, †16. 12. 1961 v Hlohovci (Slovensko).

Ekonom, historik těžeb průmyslových surovin, mj. i na jihozápadní Moravě. Zabýval se např. skelnými hutěmi na západní Moravě, což úzce souvisí s výskytem vhodného křemene nebo těžbou železa v Moravském krasu. Obdobně se věnoval těžební činnosti, cihelnám a kamenolomům při studiích o činnosti velkostatku Křižanova. Psal i o moravském chemickém průmyslu.

František Jičínský, *26. 11. 1884 v Ptáčově u Třebíče, †12. 3. 1963 v Třebíči.

Hospodářský správce valdštejnských statků v Třebíči a Čechtíně. Byl vynikajícím znalcem květeny Třebíčska, přestože své poznatky nepublikoval. Spolupracoval ale na botanických výzkumech s Jindřichem Suzou a vytvořil významný herbář přibližně s patnácti tisíci položkami. Všímal si i morfologických zvláštností jednotlivých druhů.

RNDr. Jan Kalášek, *27. 12. 1903 v Jaroměřicích nad Rokytnou, †28. 7. 1996 v Brně.

Na reálném gymnáziu v Moravských Budějovicích maturoval roku 1924 a v roce 1946 vystudoval Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. V letech 1950–1960 byl ředitelem brněnské pobočky České geologické služby. Do odborných i vlastivědných časopisů napsal řadu článků týkajících se geologie a mineralogie třebíčského okresu. Byl výborným mapérem. V roce 1950 uzavřel Zprávu o podrobném mapování východní poloviny listu Jaroměřice nad Rokytnou, publikovanou ve Věstníku SGÚ. Byl redaktorem geologické mapy 1 : 200 000 list M-33-XXIX Brno a Vysvětlivek k ní (1963). Je autorem kapitoly o geologii našeho kraje v publikaci Příroda Třebíčska (1980). Městskému muzeu v Moravských Budějovicích věnoval řadu vzorků hornin z oblasti a regionální geologickou literaturu a svůj herbář z okolí Jaroměřic s cennými historickými odkazy na E. Güttlera.

RNDr. Emanuel Komínek, *28. 11. 1929 ve Vladislavi, †29. 5. 1993 v Novém Městě na Moravě.

Roku 1970 úspěšně absolvoval Přírodovědeckou fakultu. Patří k legendárním českým geologům, mj. objevil světové ložisko mědi Erdenet v Mongolsku. Jako geolog pracoval na vyhledávání, případně na revizi rudních i nerudních ložisek a byl i vynikajícím mapérem. V roce 1960 publikoval spolu s D. Němcem ve Vlastivědném sborníku Vysočiny článek Magnetitové ložisko skarnového typu u Županovic. Zúčastnil se s J. Samkem a J. Špačkem výzkumu ložisek kamene, který byl shrnut do Závěrečné zprávy Žďár nad Sázavou – Třebíč, vyhledávací etapa (1972) atd.

prof. RNDr. Jaromír Koutek, *1. 4. 1902 v Třebíči, †5. 2. 1983 v Praze, syn učitele Matěje Koutka.

Zakladatel a první vedoucí katedry nerostných surovin (později ložiskové geologie) Univerzity Karlovy. Vynikající odborník a jedna z nejvýznamnějších osobností našeho státu. Autor četných prací z ložiskové geologie, prozkoumal zejména ložiska na Českomoravské vrchovině a v oblasti Kutné Hory. Přispěl k modernímu pohledu na stavbu Západních Karpat. Zasáhl také do oblasti hydrogeologie a balneologie. Již v roce 1919 publikoval v gymnazijním časopisu Svítání závažný článek O vltavínu a pak desítky dalších v odborných i popularizačních časopisech. Je také autorem významných článků Třebíč přírodovědecká ve Sborníku Přírodovědeckého klubu při Západomoravském muzeu v Třebíči (7/1969) a Co dalo třebíčské gymnasium české přírodovědě, publikovaném r. 1971 v almanachu ke stému výročí ústavu.

Matěj Koutek, *12. 12. 1869 v Třebíči, †4. 4. 1950 v Třebíči.

Učitel přírodopisu na obecné škole, později ředitel obecné a měšťanské školy v Třebíči na Podklášteří. Byl hudebníkem, sbormistrem, ale také zakladatelem a dlouholetým předsedou Okrašlovacího spolku v Třebíči. Roku 1887 založil rybářský spolek, jemuž předsedal. Spolu s prof. Janem Zavřelem shromažďoval na zahradě svého otce zahradníka všechny rostliny z Třebíčska a tuto regionální botanickou zahradu pak používal při výuce. Byl činný v rybářském i akvaristickém svazu, psal články o sportovním rybářství a sestavoval mapy rybářského katastru. Otec akademika Jaromíra Koutka.

Filip Kovář, *21. 8. 1863 ve Žďáru na Moravě (dnes Žďár nad Sázavou), †13. 9. 1925 v Olomouci.

Obuvnický dělník ze Žďáru, svůj veškerý volný čas věnoval studiu lišejníků. Jako samouk si mezi kolegy profesionály brzy získal pověst mimořádně schopného odborníka. Napsal jedenáct důležitých lichenologických prací. Nejvýznamnější je obsáhlá monografie Moravské druhy rodu Cladonia. Práce obsahuje kvalitní fotografie všech uvedených dutohlávek a je stále vyhledávanou pomůckou při jejich určování. Téměř na každém území, kde sbíral, nalezl pro toto území dosud neznámé druhy. V závěru života pracoval jako kustod Vlastivědného muzea v Olomouci, kde jsou také uloženy jeho dokladové sbírky. Podporoval řadu mladých zájemců o lišejníky, mezi jinými Miroslava Servíta, pro kterého se stal životním vzorem. M. Servít po něm pojmenoval tři nové druhy lišejníků: Polyblastia austriaca var. kovariana Servít, Amphoroblastia kovariana (Servít) Servít a Thelidium kovarianum Servít.

RNDr. Vladimír Josef Krajina, *30. 1. 1905 ve Slavicích u Třebíče, †1. 6. 1993 ve Vancouveru (Kanada).

Biolog a ekolog, vědec světového jména, ale i vedoucí postava českého protinacistického odboje a významná osobnost poúnorového exilu. Botanik, který se jako jeden z prvních zabýval výzkumem rostlin ve vysokohorských oblastech v Evropě, vzácné sbírky však přivezl i z ročního pobytu na Havaji a Dálném východě. Vysokoškolský profesor, kterého uznávali studenti v Praze stejně jako v kanadském Vancouveru. Ekolog, který se celý život věnoval ochraně životního prostředí. Vystudoval Přírodovědeckou fakultu Univerzity Karlovy, v roce 1934 získal docenturu, v roce 1945 byl pak jmenován profesorem. Poté, co byly okupovány české země nacistickými vojsky, přešel do ilegality, aby se podílel na protiněmecké rezistenci. Byl členem Politického ústředí, po sloučení nejdůležitějších odbojových organizací do Ústředního vedení odboje domácího (ÚVOD) se stal jedním ze členů jeho koordinačního orgánu. I když nebyl za heydrichiády odhalen, nakonec jej gestapo 31. 1. 1943 zatklo a internovalo v Malé pevnosti Terezín. Po válce vstoupil do nejvyšší politiky. Měl podobně jako P. Drtina jisté obavy, zda svou novou funkci bude zvládat, nakonec se ale stal poslancem a generálním tajemníkem národně socialistické strany. Byl zaměřen výrazně antikomunisticky a pro komunisty představoval nebezpečného protivníka. Proto se KSČ snažila Krajinu podobně jako P. Zenkla politicky zlikvidovat jejich vykonstruovanými kompromitacemi. Po pádu železné opony mu bylo uděleno prezidentem V. Havlem jedno z nejvyšších státních vyznamenání Řád bílého lva I. třídy, které si bezpochyby tato pozoruhodná osobnost za svou činnost zasloužila. Krajina se dočkal návratu demokratických poměrů v Československu. Je spoluautorem důležité publikace Pražské povstání 1945. Vyšla v exilu, napsali ji Josef Kotrlý, Vladimír Krajina, Otakar Machotka, Oskar Pejša, František Schwarzenberg. Ve Washingtonu ji vydala Rada svobodného Československa, 1965 s ilustracemi a životopisy autorů. Roku 1994 vyšla Krajinova knížka Vysoká hra. Jedná se o vzpomínky na odbojovou činnost za 2. světové války. Na budově Botanického ústavu na pražském Albertově mu byla 7. října 2002 odhalena pamětní deska.

prof. Ing. Milan Kratochvíl, CSc., *20. 12. 1924 ve Starči u Třebíče.

Pracuje na katedře organické chemie PřF MU Brno. Ve spolupráci s ústavy v Lyonu, Berlíně, Nantes a Rize studoval reakce a reaktivitu kyslíkatých heterocyklických sloučenin, později studoval logické struktury chemie a tvorbu jejich matematického modelu. Je autorem řady významných prací oceňovaných i v zahraničí, např. Organická chemie I., II. (1971), Matematická chemie a počítačové řešení syntéz (1987), Computer Chemismy – Springer, Berlin, New York 1993 aj. Kratochvílova Organická chemie jinak (2009) je původní českou monografií o novém vědním oboru počítačové a výpočetní chemie.

prof. RNDr. Josef Kratochvil, DrSc., *6. 1. 1909 Kůsky u Velkého Meziříčí, †17. 2. 1992 Brno.

Československý zoolog-arachnolog a entomolog, zakladatel a dlouholetý ředitel Ústavu pro výzkum obratlovců ČSAV v Brně, profesor zoologie na Vysoké škole zemědělské v Brně, předseda Československé zoologické společnosti. Publikoval na 250 vědeckých prací a řadu dalších populárních článků z oboru entomologie, arachno-entomologie a vertebratologie, mj. popsal 37 druhů pavouků (11 rodů), 13 druhù sekáčů, 4 druhy šupinušek, několik druhů třásnokřídlých, mravenců, dvoukřídlých a dva nové druhy savců ze střední Evropy. Mimo to vydal i tři svazky Použité zoologie pro posluchače Vysoké školy zemědělské aj. Na jeho počest bylo pojmenováno 49 druhů z devíti řádů hmyzu, z řad pavouků, korýšů a dalších skupin živočichů, např. Theonina kratochvili Miller et Weiss, 1979 a Aulonia kratohvili Dunin, Buchar & Absolon, 1986.

RNDr. Josef Kratochvíla, *22. 2. 1946 v Třebíči.

Na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity v Brně v letech 1963–1968 měl příležitost setkávat se s dnes již legendárními profesory Arnoštem Okáčem, Karlem Dostálem, Lumírem Sommerem a řadou dalších. Během studia se systematicky zabýval sloučeninami šestimocného selenu, tehdy šlo o zcela unikátní práce ve světovém měřítku, a rovněž publikoval několik prací o stanovení anorganického fosforu v biologickém materiálu. V roce 1976 získal titul RNDr. Využíval zkušenosti nabyté jednoroční stáží na katedře instrumentální analytiky u prof. H. Krebse na technické universitě ve Stuttgartu (1967). Zde získal postupně dobré přátelské vztahy s pozdějšími vynikajícími německými analytiky a klinickými chemiky z oblasti Stuttgartu a Mnichova. V letech 1980–1991 vedl komisi pro standardizaci a unifikaci v klinické biochemii MZ ČSSR atd.

RNDr. Zdeněk Kvíz, CSc., *4. 3. 1932 v Třebíči, †21. 8. 1993 v Sydney (Austrálie).

Byl český astronom a fyzik. Věnoval se výzkumu meteorických rojů a proměnných hvězd. V letech 1963–1969 byl členem redakční rady věstníku České astronomické společnosti pod názvem Kosmické rozhledy, po roce 1969 vycestoval na Australskou státní univerzitu v Sydney na dlouhodobý studijní pobyt, z něhož se do Československa již nevrátil. Je po něm pojmenovaná planetka 8137 a Cena Zdeňka Kvíze, kterou uděluje Česká astronomická společnost.

RNDr. Dagmar Minaříková, CSc., (roz. Navrátilová), *13. 7. 1935 v Nové Brtnici, †5. 7. 2001 v Třebíči.

Roku 1953 vystudovala třebíčské gymnázium a posléze roku 1958 Masarykovu univerzitu v Brně. Působila ve státní geologické službě, a to původně v Geologickém ústavu Dionýza Štúra v Bratislavě a později v Ústředním ústavu geologickém v Praze. Patřila k našim významným geologickým expertům pracujícím v Iráku. Na Třebíčsku se podstatně podílela na geologickém výzkumu území dotčeném výstavbou energetického komplexu Dalešice-Dukovany. Spolupracovala také s ekologickým střediskem Chaloupky.

MVDr. Karel Müller, *4. 11. 1900 v Ivančicích, †17. 5. 1977 v Praze.

Na třebíčském gymnáziu maturoval v roce 1919. Byl přednostou farmaceutického veterinárního oddělení chemických závodů v Bohumíně. Vydal v nakladatelství Praktický lékař v Praze roku 1932 (2. vydání 1936) dodnes hledanou publikaci Soudobý lékařský herbář květeny ČSR. V časopise Živa publikoval řadu odborných článků o léčivých a jedovatých rostlinách.

doc. RNDr. Miroslav Mužík, CSc., *25. 2. 1948 v Třebíči, †11. 2. 2002 v Praze.

Člen komise pro rigorózní řízení Farmaceutické fakulty v Hradci Králové, 9. 9. 1994 mu byla udělena bronzová medaile UK „za vynikající výsledky v pedagogické a vědecké činnosti a rozvoj Farmaceutické fakulty UK v Hradci Králové“. Je spoluautorem publikace Homeopatie v lékárenství, nakladatelství Vodnář, Praha 1995 aj.

doc. Ing. Dušan Němec, *28. 1. 1928 ve Znojmě, †18. 4. 2001 v Třebíči, významný mineralog, geochemik a petrolog.

Vystudoval chemii na Vysoké škole technologické v Brně, zároveň ale navštěvoval i mineralogický ústav Masarykovy univerzity. Zde v roce 1950 nastoupil k prof. J. Sekaninovi jako asistent. V roce 1957 musel spolu se svým profesorem univerzitu opustit. Díky RNDr. T. Kruťovi mohl nastoupit do mineralogického oddělení Moravského muzea. Od roku 1958 byl zaměstnán jako odborný pracovník Geologického průzkumu ve Velkém Meziříčí, později vedoucí laboratoře v Geoindustrii Jihlava, kde setrval až do penzionování v roce 1989. Poté se ještě nechal přesvědčit a nastoupil na mineralogicko-petrografické oddělení PřF MU, kde se habilitoval. Spolupracoval nejen s Moravským zemským muzeem, ale i se Západomoravským muzeem v Třebíči. Je autorem více než 250 prací publikovaných jako monografie v českých i zahraničních odborných časopisech v Kanadě, Německu, Rakousku, SSSR, USA a Velké Británii, kde byly jeho práce žádány a také hojně citovány. Našeho kraje se dotýkají např. Mikrotektonické studie ze západní Moravy (1951), Orientace vyrostlic ortoklasu v třebíčsko-meziříčském masivu (1957) a práce z Mohelenské hadcové stepi, okolí Třebíče, Jaroměřic nad Rokytnou aj.

prof. RNDr. František Němec, *10. 2. 1905 v Třebíči, †26. 1. 1983 v Olomouci.

Fyzik a geolog, vedoucí katedry mineralogie a geologie UP v Olomouci, kde působil i na Pedagogické fakultě, profesor na Přírodovědecké fakultě a VUT v Brně. Své výzkumy prováděl hodně v okolí Starého Města a Habartic. Autor oblíbeného a stále vyhledávaného Klíče k určování nerostů a hornin (1972), jehož 5. upravené vydání vyšlo roku 1993 v SPN Praha. Publikoval ve Sborníku přírodovědeckého klubu v Třebíči i např. Rudní erlán u Třebíče (1936).

RNDr. František Nováček, *2. 8. 1897 v Třebíči, †2. 4. 1944 v Třebíči.

Odborný učitel a ředitel měšťanské školy v Mohelně a Třebíči. Je autorem prací Actinothrix Globulifera: nový a kritický druh čeledi Chlamydobacteriaceae – ad interim; Chroococcakes v území serpentinů u Mohelna 1926; Nový druh rodu Gloeocapsa Gloeocapsa Dvořáki Nov. (spec.nova.), 1929; Předběžný nástin vegetačních poměrů aerofytických řas na serpentinech mohelenských, 1928; Poznámky o řasových porostech hadců u Mohelna, 1928; Fytoplankton Jihlavky, 1936; Pobřežní a vodní vegetace některých rybníků u Třebíče a Studence, 1937 aj.

prof. RNDr. František Antonín Novák, *20. 10. 1892 v Chotěbuzi u Těšína, †7. 12. 1964 v Praze.

Na Karlově univerzitě studoval přírodní vědy, v roce 1918 se stal asistentem na farmaceuticko-botanickém ústavu Karlovy univerzity. V roce 1921 habilitoval ze systematické botaniky a na Vysoké škole obchodní potom habilitoval pro obor užitkových rostlin. Od roku 1934 byl řádným profesorem systematické botaniky na Univerzitě Karlově v Praze, od roku 1945 botanický ústav vedl, ve stejném roce se stal i děkanem Přírodovědecké fakulty UK. Popularizaci botaniky se věnoval na stránkách měsíčníku Naší přírodou, později řídil v letech 1941–1948 botanickou část Chvilek v přírodě, od roku 1948 řídil měsíčník Československé botanické listy. Od roku 1923 se výrazně věnoval floristickému průzkumu Balkánského poloostrova. Z jeho mnoha prací jsou pro náš kraj důležité: Květena a vegetace hadcových půd, Brno1937, v roce 1971 vyšla ještě jeho kniha Československé přesličky (dokončeny 1962, vyšly 1971). Jeho celosvětově nejpopulárnější knihou je Velký obrazový atlas rostlin (Praha 1965). Po Novákově smrti ho vydalo české nakladatelství Artia ještě v mnoha zemích, v některých i v několika vydáních.

Adolf Oborny, *17. 6. 1840 buď v Bošovicích (pravděpodobně), nebo Ždánicích, či Světlé, †28. 4. 1924 ve Znojmě.

Od roku 1871 byl profesorem reálky ve Znojmě, pak ředitelem reálky v Lipníku nad Bečvou. Penzi strávil ve Znojmě. Jeho Flora von Mähren und österr. Schlesien enthaltend die wildwachsenden, verwilderten und häufig angebauten Gefässpflanzen vycházela v časopise Verhandlungen des Naturforschenden Vereines in Brünn v letech 1883–1886. Jedná se o první kritické dílo obsahující na 1700 druhů. Oborny přispěl svými kritickými studiemi k objasnění četných nesprávností a k objevení mnohých, až posud na Moravě neznámých nebo nerozlišených a vzácných druhů (například Asplenium adulterinum, Dianthus gratianopolitanus, Polystichum aculeatum aj.). Ve Verhandlungen také publikoval své další práce, např. Zur Flora von Mähren (1875), Beiträge zur Kenntnis der Gattung Potentilla aus Mähren und österr. Schlesien (1900), Die Hieracien aus Mähren und österr. Schlesien (1905) aj.

RNDr. Svatava Ondráčková, *2. 4. 1936 v Českém Těšíně.

Botanička Západomoravského muzea v Třebíči. Roku 1968 napsala do publikace Třebíčské lesy a co v nich najdete kapitolu Zoologické zajímavosti Třebíčského okresu. Je editorkou a spoluautorkou monografie Příroda Třebíčska, která vyšla v Brně roku 1980, kam napsala kapitolu Vegetační a floristické poměry. Téhož roku uzavřela neveřejný výzkum Floristická inventarizace botanicky významných lokalit v oblasti vlivu Jaderné elektrárny Dukovany, který byl součástí rezortního úkolu Národního muzea č. R 21/73. V časopisu Naším krajem publikovala r. 1990 v č. 2 článek Jindřich Suza a historie botanických výzkumů Třebíčska a v č. 4 roku 1991 článek Květena Moravskobudějovicka před šedesáti lety, vzpomínka na dílo Emericha Gütlera. V letech 1980–1998 redigovala Přírodovědný sborník Západomoravského muzea v Třebíči, do kterého přispěla mj. např. článkem Z historie státní přírodní rezervace Mohelenská hadcová step (7/1969) nebo Přehled druhové skladby dřevinné a bylinné vegetace přírodní rezervace Dukovanský mlýn (23/1996). Její velkou zásluhou byla vynikající organizace přírodovědného oddělení Západomoravského muzea v Třebíči a jeho spolupráce s mnoha významnými přírodovědci a institucemi.

Ing. František Pernička, CSc., *11. 6. 1948 v Třebíči, † 2. 1. 2010 v Praze.

I když se narodil v Třebíči, byla jeho domovem nedaleká Stařeč. V roce 1966 absolvoval třebíčské gymnázium a v roce 1971 Fakultu jaderného a fyzikálního inženýrství ČVUT v Praze. Pracoval v nemocnici v Ústí nad Labem na oddělení nukleární medicíny jako fyzik, od roku 1973 v Ústavu dozimetrie záření v Praze. Jeho doménou byl vývoj a výzkum dozimetrických metod a jejich aplikace v radiologii a radioterapii. Od roku 1997 byl konzultantem Mezinárodní agentury pro atomovou energii ve Vídni. S týmem, ve kterém pracoval, obdržel roku 2005 Nobelovu cenu za mír. F. Pernička byl uznávaným evropským expertem a členem několika domácích a mezinárodních odborných komisí a organizací. V sobotu 26. července 2014 byl in memoriam jmenován čestným občanem Starče.

František Peštál st., *9. 12. 1903 v Třebíči, †25. 1. 1977 v Třebíči.

Zasloužil se o zmapování historických těžeb na Třebíčsku a řady mineralogických a archeologických lokalit. Je mj. autorem článků Krystalované křemeny u Třebíče, Od Horácka k Podyjí 1934–1935; Borovinská cihelna a jiná naleziště nerostů a kostí fosilních savců v třebíčském okolí. Sborník Přírodovědeckého klubu v Třebíči č. 4, 1946; O tak zvaném červeném vltavínu třebíčském. Sborník referátů 2. pracovní konference o vltavínech v Třebíči 1963, řada jeho znalostí o starém dolování zůstala v rukopise. Své poznatky publikoval v časopisech, zabýval se i ochranou přírody, zejména památných stromů a alejí. Jeho poznatky zčásti posmrtně publikoval syn František (1942–2013), rovněž známý třebíčský sběratel minerálů.

RNDr. Richard Picbauer, *2. 2. 1886 v Zásekách u Velkého Meziříčí, †30. 8. 1955 v Brně. Mykolog fytopatologické sekce Moravskoslezského zemského výzkumného ústavu zemědělského. Na třebíčském gymnáziu maturoval roku 1906 a pak studoval na abiturientskému kurzu v Kroměříži. Roku 1925 získal na MU v Brně titul RNDr. Jako učitel působil na Hané a věnoval se místní floře. První práce, kterou publikoval r. 1906, se týkala květeny Třebíčska, Náměšťska a Velkomeziříčska. Roku 1926 dokončil práci Zeměpisné rozšíření rzí na Moravě se zřetelem k poměrům evropským.

prof. PhDr. Josef Podpěra, *7. 11. 1878 v Jílovém u Prahy, †18. 1. 1954 v Brně.

Byl řádným profesorem všeobecné a systematické botaniky na Masarykově univerzitě v Brně a ředitelem botanického ústavu a botanické zahrady – taxonom, geobotanik, bryolog. V roce 1907 se stal předsedou Klubu přírodovědeckého v Prostějově, který byl prvním českým přírodovědným spolkem na Moravě (založen 1898). Výsledky své práce shrnul v díle Květena Hané (1911). Od roku 1908 už ale působil na české reálce v Brně, v roce 1910 se stal i předsedou brněnského Klubu přírodovědného. Za 1. světové války bojoval na ruské frontě, byl zde zajat a potom působil v botanickém oddělení guberniálního muzea v Ufě a Tomsku. Zpracovával herbářové položky především z jižní části Uralu. V roce 1918 vstoupil v Ufě do Československých legií. Když v roce 1919 vznikla v Brně univerzita, byl dne 29. 4. 1921 jmenován řádným profesorem botanického ústavu. V roce 1921 spoluzakládal Svaz pro ochranu přírody a domoviny na Moravě, v roce 1922 založil i brněnskou botanickou zahradu na Veveří. Ve dvacátých  a třicátých letech byl děkanem Přírodovědecké fakulty, v letech 1937–1938 rektorem univerzity. Za Podpěrova působení začal v brněnském botanickém ústavu vznikat i rozsáhlý herbář, sám Podpěra mu údajně věnoval skoro 19 tisíc položek. Jeho dílo zahrnuje na 200 původních prací, k nejhodnotnějším patří Květena Moravy ve vztazích systematických a geobotanických (1924, 1925, 1928), která zůstala bohužel nedokončena. Nečekaný praktický dopad měly Podpěrovy geobotanické mapy: podle výskytu teplomilných rostlin byla ve třicátých letech pokládána rozvodná elektrická síť, která byla tímto způsobem co možná nejvíc „chráněna“ před námrazou. Významné jsou jeho práce bryologické, např. Bryum generis monographiae prodromus (1942–1962) a Conspectus muscorum europaeorum (1937–1950).

MUDr. Alois Pokorný, *8. 3. 1917 v Třebíči, †9. 7. 1988 v Třebíči. Po maturitě na třebíčském gymnáziu r. 1936 studoval Lékařskou fakultu Masarykovy univerzity v Brně. Po uzavření vysokých škol byl laborantem závodní ambulance Baťových závodů v Borovině. Promoval v roce 1946 a pak ještě v Brně externě studoval dva roky antropologii a biologii. Byl primářem OÚNZ v Třebíči. Zajímal se o hypnózu, byl propagátorem léčby ve spánku a založil „poetoterapii“ – tj. léčbu básněmi, ať již jejich četbou, prožíváním nebo psaním. Zabýval se problémy toxikologie, otravou jedovatými houbami, magickými jedy přírodních národů apod. Byl popularizátorem přírodních věd a spolupracoval s Přírodovědeckým klubem v Třebíči. V jeho sborníku publikoval články: Význam neolitické lineární ornamentiky pro poznání neolitických toxikomanií a magie roč. 7 (1969), s. 35–45; Význam delirogenů pro porozumění smyslu některých paleolitických magicko-počtářských tabulek a nástěnných obrazů, roč. 8 (1971), 73–85; Význam houbových delirogenů pro porozumění paleolitickým nástěnným symbolům jako nejstarším základům písma, roč. 9 (1973), s. 97–107.

prof. RNDr. Ing. Dalibor Povolný, DrSc., Dr. h. c., *13. 11. 1924 v Třebíči, †6. 11. 2004 v Brně.

Vystudoval Agronomickou fakultu Vysoké školy zemědělské v Brně a Hudební dramatickou konzervatoř v Brně. Na brněnské Vysoké škole zemědělské a lesnické, nyní Mendelově zemědělské a lesnické univerzitě, byl profesorem obecné a speciální zoologie a zabýval se především aplikovanou a systematickou entomologií. Byl čestným členem České společnosti zoologické a České společnosti entomologické, byl čestným členem Maďarské entomologické společnosti, členem Royal Entomological Society of America aj. Obdržel Cenu města Brna a za spolupráci s Univerzitou v Palermu byl vyznamenán rytířskou medailí města Palerma. Účastnil se mnoha světových kongresů v různých zemích. Je autorem asi 350 původních vědeckých prací, řady monografií a několika set odborných článků. Objevil a popsal více než 250 druhů hmyzu. V posledních deseti letech se věnoval mimo jiné výzkumu masařek na Sicílii, jehož výsledkem bylo množství nových zoogeografických a etologických poznatků, včetně objevu několika nových druhů. Založil také nadaci udělující ceny talentovaným studentům.

prof. RNDr. Silvestr Prát, *1. 12. 1895 v Hrotovicích, †1. 8. 1990 v Pardubicích.

Profesor botaniky na Karlově univerzitě, kde působil od roku 1919. V roce 1923 se habilitoval z rostlinné fyziologie, postgraduální studium absolvoval na Harvardské univerzitě v letech 1924–1925, v roce 1929 byl jmenován mimořádným profesorem a v roce 1934 mimořádným profesorem kryptogamologie a fyziologie rostlin. Po válce se stal členem Národní rady badatelské, byl jmenován řádným profesorem Univerzity Karlovy, a to se zpětnou platností od roku 1938. Zároveň byl ředitelem ústavu pro anatomii a fyziologii rostlin, prováděl fyziologické radioizotopové pokusy a později použil radioaktivní uhlík při sledování příjmu humusových látek rostlinou. Založil také významnou sbírku čistých kultur sinic, řas a játrovek. Zřejmě jako první se zabýval soustavným fotografováním růstu rostlin. Tyto jeho fotografie pak byly využity i při filmování Pyšné princezny. V roce 1955 se stal akademikem ČSAV. Spolu s Vladimírem Úlehlou (brněnský profesor fyziologie rostlin a významný etnograf) byl průkopníkem kinematografie v biologii. Jeho film Ze života rostlinné buňky vzbudil v botanických kruzích značnou pozornost. Hojně rozšířená byla publikace Příběhy kaštanu, 1944 a odborná publikace Rostlina pod drobnohledem, 1945. Obě vydala Česká grafická unie v Praze.

Ladislav Prokeš, *22. 6. 1905 v Třebíči, †20. 9. 1972 v Kutné Hoře.

Roku 1925 maturoval na Gymnáziu v Třebíči, v letech 1939–1945 byl na třebíčském gymnáziu profesorem přírodopisu a zeměpisu. Naposledy působil v Ústí nad Labem, kde učil na 1. jedenáctileté střední škole na třídě Karla IV. chemii. Pak se 7. 11. 1969 přestěhoval do Kutné Hory. Jako „Lada Prokeš“ je autorem populárněvědné knihy o zvířatech Děti Černé kotliny. Oproti prvnímu vydání z roku 1941 byl do druhého vydání přidán skautský úvod a závěr, kdy vůdce vypráví příběhy zvířat skautům u táborového ohně. Mimo to je autorem řady odborných i popularizačních článků především o houbách. Byl i zručným kreslířem a ilustrátorem.

Carl Roemer (i Römer), *1815 v Eupenu (Belgie), †1881 v Quedlinburgu (Německo).

Asi od roku 1850 byl účetním továrny na sukna v Náměšti nad Oslavou. Volné chvíle věnoval bryologii a botanice. Své články uveřejňoval ve zprávách vídeňské zoologické a botanické společnosti. Do roku 1860 zaznamenal 884 druhů jevnosnubných rostlin, později se věnoval i rostlinám tajnosnubným. Zřejmě jako první objevil na Mohelenské hadcové stepi vzácnou kapradinu osladič chlupatý (Notholaena marantae L.), později přejmenovanou na podmrvku hadcovou. Po zrušení náměšťské továrny se Roemer roku 1867 přestěhoval do Brna a roku 1870 zpět do Německa.

Antonín Růžička, *20. 9. 1883 v Kameničkách u Hlinska, †28. 7. 1943 v Třebíči.

V letech 1928–1941 byl profesorem přírodovědy, matematiky a fyziky na třebíčském gymnáziu. Ve Sborníku Přírodovědeckého klubu v Třebíči publikoval Poznámky k broučí fauně třebíčského kraje (1937), Araschnia levana. v našem kraji (1938). Díky jeho pedagogickým kvalitám se stali přírodovědci např. akademik Jaromír Koutek aj.

Jan Nepomuk Soukop, *10. 5. 1826 v Třebíči, †26. 3. 1892 v Doubravici nad Svitavou.

Na kněze byl vysvěcen roku 1849 a ještě téhož roku se stal kaplanem ve Sloupu. Od roku 1865 až do své smrti v roce 1892 působil jako farář v Doubravici nad Svitavou. Stal se jedním ze zakladatelů zeměpisné literatury o Moravském krasu. Svoje dílo publikoval i v odborných časopisech, zabývající se moravskou vlastivědou. Spolupracoval s Dr. Jindřichem Wankelem i Martinem Křížem. Je tvůrcem původní české speleologické terminologie. Roku 1854 vydal sbírku Kytečka ze Sloupna s popisem Sloupských jeskyní a Macochy, roku 1858 vydal publikaci Macocha a její okolí. Obrazy cestopisné pro „Moravana“ (znovu Brno 1885) a roku 1867 vyšlo Přírodnické bádání, shrnutí některých článků ze Živy a dalších časopisů.

prof. RNDr. Jan Stejskal, DrSc., *1. 9. 1902 v Třebíči, †13. 11. 1972 v Praze.

Maturoval v roce 1921 na třebíčském gymnáziu, spolužák a přítel Jaromíra Koutka. Byl profesorem geologie a petrografie na technice aj., později na Vysoké škole zemědělské v Praze. Je autorem publikací a článků: Nástin geomorfologického vývoje poříčí Jihlavky, Sborník Čs. společnosti zeměvědné, 1924. Začal studovat na UK v Praze, ale pak přestoupil na Přírodovědeckou fakultu MU v Brně. Roku 1925 obhájil svou disertační práci Geologické poměry v oblasti mezi Bory a Velkým Meziříčím. Jeho dalšími články a publikacemi byly např. Západomoravské granulity. Zvláštní otisk z Přírody, č. 1,1926; dodatky k „Vývoji povrchových tvarů západní Moravy“ vyšly jako zvláštní otisk Přírody, č. 2-3, roč. 1927; Nález arsenové rudy v pegmatitové žíle u Dolních Borů na západní Moravě byly zvláštním otiskem z časopisu Vědy přírodní, roč. 1928; šestisvazková Geologie zemědělská a lesnická vyšla v letech 1945–1947; napsal i vysokoškolská skripta Geologie pro architekty a pozemní stavitele (1949), Geologie zemědělská (1949/1., 1951/2.), Geologie lesnická (1949/1., 1953/2.) a Geologie zeměměřická (1947/1., 1952/2., 1952/3.).

prof. PhDr. Franz Eduard Suess, *7. 10. 1867 ve Vídni, †25. 1. 1940 ve Vídni.

Syn významného evropského geologa Eduarda Suesse (1831–1914), od roku 1891 doktor filozofie na univerzitě ve Vídni, v letech 1893–1908 zprvu asistent, adjunkt a pak geolog vídeňského ústavu, jeden z nejvýznamnějších evropských geologů. Habilitoval se ve Vídni, od roku 1901 byl mimořádným profesorem geologie ve Vídni, v roce 1911 přešel na německou techniku v Praze, ale ještě v témže roce se vrátil jako řádný profesor geologie na univerzitu do Vídně. Práce vídeňských geologů má základní význam pro české země. Jde o monumentální čtyřdílné dílo Bau und Bild Österreichs (Stavba a obraz Rakouska, 1903), Suess byl autorem prvního dílu o 322 stranách, a Bau und Bild der böhmischen Masse (Stavba a obraz Českého masivu). Je mj. autorem řady významných článků o geologii okolí Náměště nad Oslavou, geologických map západní Moravy aj.

prof. RNDr. Jindřich Suza, *12. l. 1890 v Třebíči, †19. 11. 1951 v Praze.

Profesor botaniky. Studoval na Gymnáziu v Třebíči (maturita 1910), v roce 1921 se stal odborným asistentem na Přírodovědné fakultě Masarykovy univerzity. V roce 1924 dokončil rigorózní řízení a roku 1932 odešel přednášet na Karlovu univerzitu, kde roku 1936 získal profesuru. Jedním z cílů jeho vědecké práce bylo prozkoumání květeny Třebíčska, proto se vracel do rodného kraje a spolupracoval s botaniky a přírodovědci z Třebíče a okolí. Byli to: ředitel školy v Třebíči Ladislav Veselský, hospodářský správce valdštejnských statků v Třebíči a Čechtíně František Jičínský, odborný učitel v Mohelně a Třebíči František Nováček a také ředitel Měšťanské školy v Mohelně Rudolf Dvořák. Spolu s Dvořákem zkoumali Mohelenskou hadcovou step a zasloužili se o její zařazení mezi přírodní rezervace. Celkem vypracoval 190 vědeckých statí z botanické oblasti. Mezi nejvýznamnější patří Geobotanický průvodce serpentinovou oblastí u Mohelna z roku 1928; Geobotanické poznámky ze západní Moravy, VI. Horské rostliny na Třebíčsku, 1935; Rozšíření žaludice (Disciseda) v xerothermní oblasti květeny moravské, 1930; O některých zajímavých dřevinách na Třebíčsku, 1935; Dodatky k topografii xerofitních jatrovek na Českém masivu, 1940; Bezkolenec pozdní v dolním Pojihlaví na jihozápadní Moravě, 1931; Geobotanické poznámky ze západní Moravy, V. Důležité krajní body rozšíření některých rostlin na Třebíčsku, 1933; Rybník „Podhorník“ u Studence a jeho květena, 1929; Geobotanické poznámky ze západní Moravy. III. K výzkumu vegetačních poměrů na středním toku Jihlavky), 1930; Botanický výzkum Moravy, 1920; Geobotanický průvodce serpentinovou oblastí u Mohelna na jihozápadní Moravě (ČSR), 1928, geologických map západní Moravy aj.

Josef Šabacký, *19. 6. 1913 v Třebíči, †11. 1. 1994 v Třebíči.

Alpínkář a botanik, v letech 1961–1968 ředitel Západomoravského muzea v Třebíči. Zabýval se také ochranou přírody a klimatologií. Je mj. autorem článku Klimatografie Třebíče a okolí. In: Sborník Přírodovědeckého klubu v Třebíči, Roč. 3, č. 3 (1938), s. 94-102, publikoval také v Živě. Do městského zpravodaje napsal řadu článků o umělcích Třebíčska, věnoval se i malbě a grafice.

Přemysl Šilhavý, *19. 11. 1917 v Budíkovicích u Třebíče, †14. 3. 2008 v Třebíči.

Profesor gymnázia. Za studií se seznámil s koránem a v roce 1937 dospěl k rozhodnutí stát se muslimem. Změnil si také své jméno na Mohamed Ali Přemysl Šilhavý. Navázal kontakt s prvorepublikovou muslimskou obcí a přijal nabídku ke studiu na známé univerzitě al-Azhar v Káhiře. Pobyl tam však jen několik měsíců, protože se z návštěvy vlasti vzhledem k politickým poměrům nemohl vrátit do Egypta a pokračovat ve studiu. Po válce vystudoval přírodní vědy a celý život pak působil jako učitel na Gymnáziu v Třebíči. Vždy zahrnoval do výuky, bez ohledu na osnovy, nejnovější poznatky biologie, a tak bylo třebíčské gymnázium zřejmě prvním, kde se vyučovala genetika. Ovlivnil řadu svých žáků obdobně jako jeho předchůdci, profesoři Uličný, Dichtl a Růžička. I když se i v dobách komunismu ke své víře otevřeně hlásil, učit na malém městě mu bylo umožněno. Je autorem řady článků o myslivecké problematice a historii, byl (21. 12. 1966) zakládajícím členem Klubu chovatelů výmarských ohařů.

MUDr. Vladimír Šilhavý, CSc., *20. 7. 1913 v Kutné Hoře, †6. 7. 1984 v Třebíči.

Byl ve své době jediným zoologem, který měl titul kandidát věd (CSc.). Jeho zásluhy o světovou vědu byly náležitě oceněny v roce 1971, kdy byl poctěn funkcí generálního sekretáře Centre international de documentation arachnologigue /CIDA/ v Paříži, byl i generálním sekretářem kongresu této organizace, uspořádaného v roce 1971 v Brně. Roku 1983 se stal čestným členem jak Entomologické společnosti, tak Zoologické společnosti při ČSAV. Je mj. autorem článků Složení mravenčí zvířeny hadcové stepi u Mohelna. Příroda 1936, Nález užovky stromové na Třebíčsku, Vlastivědný věstník Vysočiny 1961 aj. Nejdůležitější je monografie Řád sekáči – Opilionidea. Klíč zvířeny ČSSR. Academia Praha 1979.