Mapa

Historie a současnost vodovodu v Třebíči

První známá třebíčská vodovodní soustava vedla vodu z rybníka Baba dřevěnými vodovodními trubkami do kašen na náměstí. Zdrojem druhé vodovodní soustavy byly studny na Horce, které dodávaly kvalitnější vodu do kašny za Martinskou branou. Rybník Baba brzy přestal potřebám města postačovat, proto byla tato soustava rozšířena o další dva rybníčky, jak zaznamenává listina Smila Osovského z roku 1610, která se tak stala prvním významným dokumentem z oblasti péče o zásobování města vodou. Tyto vodovodní soustavy, kromě dalších studní na území města, sloužily až do poloviny 19. století, kdy si další rozvoj průmyslu, počet obyvatel i kvalita stávajících zdrojů vyžádaly změnu i v oblasti zásobování vodou. V roce 1888 byl do provozu slavnostně uveden nový vodovod z tzv. Vodovodního rybníka. Kromě rekonstrukce původního vodovodu z Baby byla rekonstruována i hráz nového rybníka s vypouštěcím zařízením, filtrační stanicí a položeno nové potrubí, které přivedlo vodu kromě Karlova náměstí i na Jejkov a Stařečku. Byly provedeny potřebné rozbory vody a pro zajištění obsluhy vodovodu byla ustanovena funkce „městského vodáka“. Vodovodní síť byla postupně rozšiřována.

Výroba vodovodních trubek na Jordáně


Jordán a zábavní park

20. století

Kolem roku 1900 se objevují zásadní problémy s množstvím a zejména kvalitou vody. V této době mělo město Třebíč kolem 12 000 obyvatel. Voda z rybníků byla pouze užitková a bylo zřejmé, že v oblasti pitné vody musí dojít k zásadnímu řešení. Bylo provedeno mnoho odborných posudků a studií, realizováno několik provizorních řešení včetně užitkového vodovodu z řeky Jihlavy (v roce 1927–29), definitivní řešení však přinesl až heraltický vodovod. Jeho historie začíná v roce 1925, kdy se městská rada obrátila na skupinu tehdejších odborníků s požadavkem na návrh nového městského vodovodu. Pro jímání vody byla doporučena oblast heraltických lesů. Po náročné přípravě a zpracování příslušných projektů Ing. Niklem z Brna byla stavba v roce 1936 slavnostně zahájena. První voda z heraltického jímacího území z trati „Heraltický les“ č. I byla do Třebíče vpuštěna již po dvou letech, v roce 1941 byla stavba zkolaudována. V roce 1945 byl vodovod rozšířen o prameniště č. II. Jednalo se o stavbu nebývalého rozsahu. Pro jímání vody bylo vybudováno téměř 8700 m jímacích zářezů, asi 8000 m svodného potrubí, 15 jímek, odkyselovací stanice, přes 30 km přiváděcího potrubí a rozvodných řadů, čerpací stanice pro obec Heraltice, vodojemy v Třebíči u Kostelíčka na Žákově zahradě a další objekty na vodovodní síti.

Celý systém pracuje gravitačně a významná je i kvalita vody, která zůstává na úrovni vody vhodné pro kojence. Průměrný obsah dusičnanů 5–7 mg/l je stejný jak v rozborech z roku 1940. V následujících více než dvaceti letech byl heraltický vodovod využíván jako rozhodující zdroj pitné vody pro Třebíč. V polovině 60. let 20. století již vydatnost heraltického prameniště, přibližně 20 litrů za sekundu, nepostačovala rychlému rozvoji okresního města, proto byl vybudován přivaděč z úpravny vody u nádrže Mostiště nedaleko Velkého Meziříčí. Ten však problém s množstvím pitné vody vyřešil pouze na deset let, nepomohla ani intenzifikace starší, původně provizorní úpravny vody z nádrže Lubí (s přestávkami byla v provozu do roku 1986).

Další rozvoj města a zejména zahájení výstavby Jaderné elektrárny v Dukovanech byly hlavním impulzem pro budování oblastního vodovodu Vranov – Moravské Budějovice – Dukovany – Třebíč, jehož zdrojem je voda z Vranovské přehradní nádrže, vedená přes úpravnu vody Štítary, o projektovaném výkonu 240 l/s. Voda z vranovského vodovodu začala proudit do Třebíče v roce 1982, čímž byla uzavřena jedna z důležitých kapitol třebíčského vodárenství.

Další etapa se začala psát po roce 1989, když v rámci transformačního procesu v České republice došlo ke změnám i v tomto oboru. Majetek vodovodů a kanalizací byl převeden na obce a města, vznikly provozní vodárenské společnosti a již nedotovaná cena vodného a stočného způsobila na straně jedné snížení spotřeby vody, na straně druhé obrátila větší pozornost na její kvalitu. Kromě postupně stárnoucí technologie vodárenských zařízení bylo i toto příčinou, proč bylo na konci 90. let 20. století přistoupeno k rekonstrukci heraltického zdroje i štítarské úpravny.

V oblasti Heraltic byla v letech 1996–99 nejprve vyměněna část poškozeného a nefunkčního svodného potrubí, čímž se zvýšila využitelná kapacita tohoto kvalitního zdroje na původních 21–23 l/s. Následně byl zrekonstruován celý vodárenský areál. Stavba byla dokončena v létě roku 2002 a jejím výsledkem je nový vodárenský areál s moderní technologií i se zachováním historického charakteru zdroje. V témže roce byla dokončena i rekonstrukce úpravny vody ve Štítarech. Je třeba zdůraznit, že heraltická voda je díky své dlouhodobé kvalitě používána pro výrobu známých třebíčských limonád „ZON“ a současně je i vodou vhodnou pro přípravu kojenecké stravy.

 

Současnost

V současné době je tedy město Třebíč zásobeno pitnou vodou ze tří zdrojů – historických Heraltic, novějšího Mostiště a ještě novějších Štítar. Z každého zdroje je voda dopravována vodovodním přivaděčem a přes soustavu vodojemů distribuována do jednotlivých tlakových pásem města. Heraltická voda je podzemní, s minimální úpravou, oba zbývající zdroje jsou povrchové, s dvoustupňovou technologií úpravy.

Řízení a kontrolu celého systému nepřetržitě zajišťuje vodárenský dispečink. Současná spotřeba vody v Třebíči činí přibližně 85 l/s, tedy asi 7400 metrů kubických za den. Po stránce kvality je voda ze všech zdrojů průběžně dezinfikovaná a kontrolovaná laboratoří Vodárenské akciové společnosti, a.s. i hygienickou službou.

 

Rekonstrukce vodovodní soustavy

Projekt „Zajištění kvality pitné vody ve vodárenské soustavě Jihozápadní Moravy – region Třebíčsko“, pracovně projekt „Pitná voda“ byl realizován v letech 2007–2009 celkovým nákladem téměř půl miliardy korun a s finanční podporou Evropské unie ve výši 69 %. Přinesl modernizaci technologie na štítarské úpravně, výměnu zkorodovaných úseků hlavních přivaděčů v délce 31 km, včetně heraltického, a modernizaci největších vodojemů – pro město Třebíč konkrétně v Borovině, u Stříteže, Pocoucova a v Týně.

 

Hydrogeologické průzkumy

V oblasti heraltických lesů, Dašova a Štěměch byl proveden rozsáhlý hydrogeologický průzkum, který má za cíl objevit nové podzemní zdroje pitné vody a zlepšit tak pro spotřebitele kvalitu vody. Dosavadní výsledky z Heraltic a Dašova jsou velmi nadějné.

V roce 2013 byl schválen projekt na rekonstrukci věžového vodojemu Kostelíček v Třebíči. Tento objekt byl součástí původního heraltického vodovodu. Po napojení Třebíče na nové přivaděče a související změně tlakových poměrů nebyla již věžová část vodojemu potřebná, přestala být vodárensky využívaná a postupně chátrala. Vznikl tedy záměr tuto zajímavou dominantu na Strážné hoře zrekonstruovat, upravit pro přístup veřejnosti a umožnit jim tak neopakovatelný pohled na město a okolí i s připomenutím historické etapy vývoje třebíčského vodárenství. Rekonstrukce by měla být zahájena v roce 2014 a vodojem otevřen k 75. výročí kolaudace heraltického vodovodu.

 

Voda....

Zříkajíc se jakékoli vlastní formy, stává se tvořivou zárodečnou hmotou pro všechny okolní formy, zříkajíc se vlastního života, stává se prvotní substancí veškerého života,

zříkajíc se vlastní fyzické stability, stává se prostředkem tělesné změny, zříkajíc se vlastního rytmu, stává se původcem rytmu všude jinde...

Theodor Schwenk