Mapa

Z historie třebíčské kanalizace

Jako bylo pro život města důležité vodu přivádět, mělo přinejmenším stejný význam odpadní vody odvádět. Pro ekologii krajiny a další život v ní je pak důležité, aby tyto odpadní vody nebyly nebezpečné, respektive byly co nejvíce bezpečné pro povodí řek a potoků, do nichž jsou vypouštěny.

V Třebíči byla asi roku 1891 zbudovaná v dolní části ulice Vítězslava Nezvala (tehdy Žerotínovy ulice) pouze betonová stoka a sloužila svému účelu až do roku 1978, kdy byly při celkové rekonstrukci vozovky nahrazeny betonové roury vejčitého profilu 500/750 mm betonovým potrubím o kruhovém profilu 600, 500 nebo 400 mm.

Značným nákladem byly v roce 1871 provedeny zbytečně velké cihelné stoky na dnešním Karlově nám., v ul. Palackého, později i v ul. Hasskově, Přerovského a dalších. Odpady byly vedeny pod soukromými domy nejkratší cestou do řeky. Dále byly ještě před jejich zasypáním provedeny kamenné stoky v bývalých hradebních příkopech. Stoky v ostatních ulicích města, jimiž vedly veřejné silnice, byly vytvořeny zakrytím oboustranných původních silničních příkopů s použitím lomového kamene a kamenných ploten, později betonových rour. Z téhož materiálu bylo postaveno několik stok v nových čtvrtích nad dráhou a jinde.

V židovském městě byla zřízena síť uličních stok většinou z betonových rour, které však bylo nutno v budoucnu přestavět. Mnoho vedlejších ulic nebylo odkanalizováno vůbec, pro odvádění domovních splašků sloužily otevřené svodnice nebo rigoly. Odstraňování výkalů se provádělo vyvážením převážně primitivně zřízených domovních žump.

Tovární odpadové vody z Boroviny a jircháren vtékaly bez pročištění do řeky nebo do Stařečského potoka. To mělo za následek infiltraci odpadních vod z propustných stok a žump do okolí a zkažení studničních i tekoucích vod. Tak se šířila častá infekční onemocnění (tyfus, koliky, antrax atd.). Špinavé vody v řece a ve Stařečském potoku, zapáchající ovzduší dvorů a ulic a vedle toho škody způsobované dešti na ulicích, jejichž povrch nebyl dostatečně odvodněn do stok, škody na soukromém majetku, způsobované záplavami za lijavců, byly pohnutkou k tomu, aby byl problém kanalizace města radikálně vyřešen.

Výstavba byla postupně uskutečňována na základě vypracování projektu systematické kanalizace, který navázal na projekt regulace řeky Jihlavy a Stařečského potoka. Regulaci řeky projektoval a provedl stát za příspěvku města v letech 1912–1922 současně s oběma pravobřežními (dolní a horní) stokami profilu 600/900, které byly téměř v celé délce rekonstruovány v letech 2006–2012.

Vypracováním prvního generálního projektu na systematickou kanalizaci území na pravém břehu řeky Jihlavy pověřila obec Třebíč profesora české techniky v Brně, Ing. Vincence Hlavinku, který za součinnosti městského technického oddělení a geometra Aloise Herzána řešil v roce 1917 podrobným projektem hlavní kanalizační sběrač, nábřežní stoky a oddělovací komory na kmenových stokách. V roce 1930 doplnil Ing. V. Hlavinka první etapu s projektem kanalizování území podélně od Boroviny a přejezdu dráhy přes jihlavskou silnici až ke Kožichovickému žlebu a o šířce mezi řekou a srážkovým rozvodím v čáře od Kostelíčka přes Radostín ke Kožichovickému žlebu. Do tohoto projektu byl zahrnut i projekt čistící stanice odpadních vod borovinské továrny. Výstavba čistírny byla provedena v letech 1918–1922 firmou „K. Budischovský a synové“ nákladem asi 2 mil. Kč. Na tuto čistírnu byly postupně napojeny i rodinné domy obývané zaměstnanci firmy „BAŤA“, a dokonce ještě v 60. letech minulého století sem bylo napojeno budované sídliště kolem kulturního domu ZGK na Dělnickém náměstí.

Hlavní kanalizační sběrač, který je veden od Stařečského potoka přes Komenského nám., Jihlavskou bránu, Karlovo nám. a ul. Smila Osovského ke Smetanovu mostu, byl vyústěn do odpadní strouhy Molova mlýna (dnešního Homolkova) se záměrem postupného prodloužení po pravém břehu řeky územím známým pod názvem „Lísčí“. Měl pokračovat tunelem pod skalním masivem s vyhlídkovým altánkem a trasa měla být ukončena v místě dnešního silničního průtahu u mostu přes řeku. V tomto místě byla plánována výstavba první městské čistírny, která měla odpadní vody zbavit pouze hrubých nečistot pomocí česel a lapáku písku. Tento záměr se ale nepodařilo uskutečnit.

S rozvinutou výstavbou města v 60. a 70. letech minulého století začíná další kapitola zlepšování třebíčské kanalizace. Za mezník může být považováno rozhodnutí o stavbě Jaderné elektrárny Dukovany, která si vynutila stavbu několika sídlišť na pravém i levém břehu řeky Jihlavy, a dále pak i první velká havárie na kmenové stoce profilu 600/900 mm v ulici B. Václavka v roce 1973. Havárie této stoky naznačila závažnost problému postupného stárnutí především kmenových stok.

 

Čistírna odpadních vod

S výstavbou sídlišť, hlavně na levém břehu řeky, bylo nutno v předstihu zajistit výstavbu kanalizační čistírny pro celé město s novým sběračem, který by podchytil odpadní vody na levém břehu řeky, kde byly dosud vybudované kanalizace napojeny přímo do řeky. Jednalo se o Nové Dvory, Nové Město, Kočičinu, Židovské město a Podklášteří. Stavba čistírny odpadních vod na levém břehu řeky včetně levobřežního sběrače byla realizována v letech 1974–1977. Zkušební provoz nové čistírny byl zahájen v roce 1977.

Toto řešení si vyžádalo propojení pravobočního sběrače přes řeku na začátku parku „Lísčí“ takzvanou shybkou. Ta byla provedena ve více než patnáctiletém předstihu současně s vodovodním přivaděčem pitné vody z nádrže Mostiště. Nová mechanicko-biologická čistírna byla dimenzována pro 45 000 obyvatel. Postupem let byly na této čistírně prováděny různé technologické a stavební úpravy pro zlepšení procesu čištění odpadních vod, ale také další nutné rekonstrukce kanalizačních sběračů ve městě, např. v ul. B. Václavka, Sokolská, Kateřiny z Valdštejna a 9. května.

V první polovině 90. let minulého století již bylo zřejmé, že lokálními úpravami nelze dosáhnout lepšího čistícího efektu a větší kapacity. Bylo proto nutno přistoupit k zásadnímu řešení. V roce 1996 byly zahájeny přípravné práce pro rekonstrukci a rozšíření kanalizační čistírny. Jedině tímto řešením byl podmíněn další možný rozvoj města. V březnu roku 2000, po náročné projektové přípravě, byly zahájeny stavební práce. Zdroj financování stavební části pocházel z místních zdrojů a z Fondu životního prostředí ČR. V roce 2001 pokračovala další náročná etapa. Její finanční krytí se podařilo zajistit z prostředků programu PHARE – Evropské unie.

Celkový náklad dosáhl částky 200 000 000 Kč. Nová čistírna je opět řešena jako mechanicko-biologická, s nitrifikací, denitrifikací, anaerobní stabilizací kalů, chemickým srážením fosforu, s rozsáhlou automatizací i moderní likvidací kalu s kapacitou 12.000 m3 vody za den a znečištěním, které prezentuje téměř 70 000 ekvivalentních obyvatel. Stavba byla dokončena v roce 2002, v lednu roku 2003 byl zahájen zkušební provoz.

Kolaudace díla proběhla v roce 2004. Součástí těchto úprav byla rekonstrukce stoky v ulicích Cyrilometodějská, Zdislavina a Viktorinova. Velkým přínosem pro usnadnění provozu kanalizace na levém břehu řeky bylo vybudování lapáku písku v tomto prostoru.

 

Rekonstrukce kanalizačních stok

Zásadní rekonstrukce a opravy kmenových stok a stokové sítě na území města byly provedeny v letech 2004–2006, kdy byla realizována stavba zařazená do programu „Ochrany vod v povodí řeky Dyje“ financovaného z prostředků Evropské unie (Fond ISPA). Byla provedena např. rekonstrukce nábřežní stoky na Svojsíkově nábřeží, kmenové stoky na ulicích Nádražní, Znojemská, Sokolská, Sv. Čecha, Ruská a další vybrané uliční stoky v různých částech města. Náklad na rekonstrukci přesáhl částku 100 000 000 Kč, byla provedena výměna kanalizace otevřeným výkopem v délce téměř 4000 metrů a rekonstrukce bezvýkopovou technologií v délce 840 m.

V současnosti probíhá příprava stavby, která řeší odkanalizování místních částí města Třebíče s napojením na kanalizaci města a následným odvedením odpadních vod na ČOV Třebíč. V rámci tohoto projektu je řešeno odkanalizování částí Račerovice, Budíkovice, Pocoucov, Ptáčov a Řípov, výjimku tvoří místní část Sokolí, kde budou odpadní vody čištěny na místní ČOV. Nárůst počtu připojených ekvivalentních obyvatel z jednotlivých místních částí je zohledněn v rámci realizovaného projektu intenzifikace čistírny odpadních vod v Třebíči.

 

Naučit se vidět je celé tajemství přírodních věd.
Georgie Sandová