Po nedávném putování po Mohelenské hadcové stepi se dnes i v několika příštích pokračováních našeho seriálu vydáme dále po proudu řeky Jihlavy. Zavítáme do Přírodního parku Střední Pojihlaví.

Oblast, kterou navštívíme, patří podle mého názoru vůbec k těm nejúžasnějším místům v našem regionu. Můžeme tam vidět, jak se do terénu hluboko zařezává údolí řeky Jihlavy i údolí jejích přítoků. Údolí zde pak zajímavě vytváří výrazné zaklesnuté meandry. Svahy jsou příkré s množstvím nádherných a romantických skalních výchozů, zákoutí a vyhlídek. Řada těchto míst nás přímo vybízí k hlubšímu spočinutí v nekonečnosti i jedinečnosti daného okamžiku.

Ještě než se vydáme dále po proudu řeky, tak bych se jen krátce zmínil o obci Lhánice, kterou si dnes zvolíme jako náš výchozí bod. Tato obec je velmi starobylá a patří k archeologicky nejbohatším vesnicím na celém Třebíčsku. Ideální přírodní podmínky lákaly naše předky k osídlení zdejšího místa od nejstarších dob, zanechaly nám po sobě památky téměř ze všech úseků pravěku. V okolí Lhánic zjistili archeologové různá sídliště, nechybí ani kostrové a žárové hroby. Nejstarší nálezy představují „pazourky“, tedy štípané kamenné nástroje, jejichž stáří je cca 40 000 let. Hojné doklady jsou známy i ze středověku, místní zajímavostí jsou i zachovalé „lochy“ neboli podzemní úkryty, které sloužily i jako zásobárny potravin. 

Ze Lhánic si vyšlápneme jihozápadním směrem do Přírodní rezervace Mohelnička. Její největší zajímavostí je hluboce zaříznuté údolí potoka Mohelničky ústícího do řeky Jihlavy. Neobyčejné jsou zde výhledy do krajiny ze skal tyčících se nad řekou. Ze vzácných rostlin se můžeme shledat s lilií zlatohlavou a žlutě kvetoucím křivatcem českým. Z ptáků tu při troše štěstí spatříme strakapouda velkého a z plazů ještěrku zelenou, která je relativně hojná v celém přírodním parku.

Ale nyní již nazpět k údolí řeky na červeně značenou turistickou stezku. Zde budeme po chvíli míjet odbočku ke skalním útvarům lhánických Bab, jež nemají v celém Pojihlaví obdoby. Granulitová skaliska mají podobu skalních hradů. Na řadě míst vysoko ční jako samostatné vypreparované sloupy, jinde se jeví jako na sebe naskládané kvádry. Když se tu na chvilku zastavíme a otevřeme naší mysl okolní kráse, tak můžeme v tichosti žasnout nad erozní „uměleckou“ činností zdejší přírody. Díky nepřístupnosti si našel ve skalách hnízdiště i například výr velký. Na nepřístupných skalních místech můžeme na jaře obdivovat chráněnou a žlutě kvetoucí tařici skalní. Skalní útvary Na Babách jsou také využívány jako horolezecké terény a jako místa horolezeckých srazů. Když budeme dále pokračovat po turistické stezce, tak asi po 1 kilometru dojdeme k odbočce na další fascinující vyhlídku. Ve většině turistických průvodců je uváděna jako Velká skála. Opět se nám naskýtá daleký výhled. Pozorovat odtud můžeme nejen hluboce zaříznutou meandrující řeku se spoustou skalních výchozů, ale i zříceninu hradu Templštejna. Severně od Velké skály, směrem k obci Senorady, můžeme také objevit zvláštní a velmi starý třešňový sad, který je v době květu neuvěřitelně podmanivý. Na tomto místě ukončíme dnešní putování.