V dnešním putování po neobyčejných přírodních místech zavítáme do blízkého okolí Třebíče. Prvním cílem je nedaleká vodní nádrž Markovka. Při nižším stavu vody a bližším prozkoumání břehů lze na této nádrži překvapivě objevit spoustu úchvatných a romantických zákoutí. Další lokalitou je potok Markovka, jehož balvanité koryto je fotograficky nejatraktivnější v části pod osadou Dobrá Voda. V okolí této osady, která se může pochlubit velmi bohatou historií, můžeme obdivovat malebné údolí potoka se strmými skalnatými stráněmi s výskytem spousty zajímavých teplomilných rostlinných a živočišných druhů. Ve stráních nad osadou či na louce pod ní lze ještě dnes nalézt řadu zajímavých míst s uměle vztyčenými balvany jako vzpomínku na čilou a rozmanitou duchovní aktivitu. Ta zde probíhala především v 90. letech minulého století. Další kuriozitou tohoto místa je existence pozoruhodného přírodního oltáře pod skalním převisem.

Ovšem asi za nejznámější přírodní unikát v Dobré Vodě lze považovat místní vývěr minerálních vod. Jedná se o mimořádně ojedinělý výskyt těchto vod v celé naší oblasti. Je znám již od roku 1765, kdy tuto sirovodíkovou vodu popsal jihlavský krajský fyzik a lékař Jan Křtitel Michal Sagar ve spise „Krátká zpráva o pozďátecké zdravotní studni nedaleko Třebíče na Moravě“. Lázně, které tu byly později zbudovány, se staly tradičním a vyhledávaným výletním místem obyvatel města Třebíče. Kopaná studna tehdy zásobovala 6 van v lázeňském domě. Objekt bývalých sirných lázní byl přestavěn a nyní jej vlastní Okresní rada Junáka Třebíč. Léčil se tam především revmatismus a ztrácely se prý pihy. Z vyprávění pamětníků jsem také zjistili zajímavou informaci, že po pravidelném pití této vody žloutly zuby.

Novější zhodnocení místních vývěrů minerální vody udávají například Květ a Kačura (1976). Vodu zařazují ke skupině sirovodíkových vod s obsahem sirovodíku okolo 1 mg/l. Podzemní pramenitou vodu lze obecně charakterizovat jako vodu hořečnato-vápenato-sírano-hydrogenuhličitanového typu, středně mineralizovanou, velmi slabě kyselou. Voda zde byla jímána ve studni vybudované v dnes již neexistujícím cihlovém domku vedle kapličky na pravém břehu potoka Markovky. Nepříznivou skutečností se pro tuto studnu stal pokus v 70. letech prohloubit ji trhacími pracemi a tím zvýšit její vydatnost. Opak se tehdy stal pravdou a vydatnost se naopak výrazně snížila. Menší přirozený vývěr minerální vody byl také zaznamenán na pravém břehu Markovky a to v místech na počátku osady. Avšak při revitalizaci vodního toku (úprava koryta a zpevňování břehů) byl tento vývěr bohužel zlikvidován.