Suché trávníky patří spolu s lesy k hlavním přírodním hodnotám na území města Třebíče. Kvalitou si zachovalé ukázky ve městě nezadají s nejvýznačnějšími lokalitami krátkostébelných trávníků v okolí Ptáčova, Trnavy nebo Vladislavi. Na území města Třebíče svým rozšířením zasahuje řada teplomilných druhů rostlin nižších poloh. Platí to i pro některé druhy obecně rozšířené v teplých oblastech (např. máčka ladní). Žulosyenitové pahorky v polích mezi Ptáčovem, Pocoucovem a Trnavou jsou pozoruhodné fragmenty kostřavových pastvin s křovinami. Nízké xerofilní křoviny jsou vyloženě jižním, teplomilným prvkem. Jejich indikačním druhem je třešeň křovitá, která zasahuje do Třebíče od Pocoucova. Ve městě byla nalezena na křovinaté stráni nad severním břehem rybníka Barák. Bohatá populace kostřavy sivé (Festuca pallens) na skalách pod Hrádkem zase prozrazuje, že toto stanoviště zůstávalo nezarostlé lesem po celý holocén. Mohlo jít o křovinatou stráň se zakrslými duby (možná i borovicemi), ale jistě ne o vysoký stinný les. V širším okolí města se vyskytují významná stanoviště teplomilnějších trnkových křovin (např. severně od Poušova) nebo mezofilních lískových křovin, občas i s hájovými druhy bylin. Pozoruhodný je v Třebíči výskyt mahalebky (Prunus mahaleb). Jedná se pravděpodobně o druhotný výskyt. Na skalách pod Hrádkem vytváří relativně bohaté porosty. V Třebíči mahalebka expanduje, jak je patrné třeba nad železnicí pod Kostelíčkem. Rostlinou symbolizující tradiční pastviny – suchopáry v prostoru třebíčského žulosyenitového masivu je smil písečný (Helichrysum arenarium). Jeho úhledná květenství jsou letní ozdobou suchých písčitých trávníků a mezí. Je to rostlina, která vyhledává narušovaná stanoviště s písčitými půdami chudých na humus a živiny. Vyskytuje se místy v okolí Pocoucova a Ptáčova. V Třebíči se vyskytuje v Týnském údolí a na okraji zářezu železnice v severovýchodní části Lorenzových sadů. Nejznámější z chráněných rostlin je ale výskyt koniklece velkokvětého (Pulsatilla grandis) v Ptáčově. Zajímavostí je také vzácný výskyt prstnatce májového (Orchis majalis), tato orchidej se vyskytuje v okolí rybníka Židloch a kociánku dvoudomého (Antennaria dioica), který lze nalézt na Syenitových skalách u Pocoucova. Dříve relativně běžná orchidej vstavač kukačka (Orchis morio) se v minulosti nacházela v okolí Pocoucova a Ptáčova, Ještě donedávna se tento kriticky ohrožený druh naší květeny vyskytoval také na pastvině nad rybníkem Židloch. Nyní je již ale několik let nezvěstný.
Prostředí suchých trávníků, skal a teplomilných křovin obývají především teplomilné a suchomilné druhy živočichů, jejichž společenstva jsou v okolí Třebíče velmi bohatá a patří k nejcennějším částem přírody. Z ptáků obývají křovinaté biotopy na suchých místech např. bramborníček černohlavý, strnad luční, ťuhýk obecný a vzácněji také pěnice vlašská. V tomto prostředí bývá zaznamenáván vzácně také dudek chocholatý např. v okolí Ptáčova. Velmi bohatá jsou společenstva pavouků. K nejvýznamnějším druhům patří bezesporu slíďák suchopárový (Alopecosas triatipes), který se v rámci ČR vyskytuje prakticky pouze na Třebíčsku. K nápadným a známým druhů skalních stepí patří také stepník rudý (Eressus kollari). Z brouků patří k významným zástupcům stepní fauny kozlíček písečný (Dorcadion pedestre), kozlíček Calamobius filum nebo kozlíček Agapanthia dahli. Z krasců vázaných na suchomilnou vegetaci se setkáváme s teplomilnými druhy Agrilushyperici, Trachys fragariae nebo Corebus elatus. Z nosatcovitých brouků byly zjištěny stepní druhy rýhonosců Cleonis pigra, Chromoderus affinis, Pseudocleonus grammicus nebo Lixus fasciculatus. Nejsušší kamenitá místa obývají střevlíci Cymindis angularis, C. hudralis nebo nápadně zbarvený Callistus lunatus. K nejvýznamnějším druhům denních motýlů suchých biotopů patří v okolí Třebíče okáč kostřavový (Arethus anaarethusa), modrásek jetelový (Polyommatus bellargus), modrásek hnědoskvrnný (Polyommatus daphnis), soumračník skořicový (Spialia sertorius), vřetenuška pozdní (Zygaena laeta) nebo vřetenuška ligrusová (Zygaena carniolica). K nápadným druhům suchých travnatých biotopů patří kudlanka nábožná (Mantis religiosa). S tou se můžeme často setkat během srpna a září i na skalnatých biotopech přímo v Třebíči. Na zachovalých stepních lokalitách je možné najít také kriticky ohroženého mravence zrnojeda (Messor structor), z dalších blanokřídlých pak např. žahalku žlutou (Scolia hirta). Otevřená místa s písčitým podkladem a řídkou vegetací osidluje saranče modrokřídlá (Oedipoda caerulescens).
Třebíčsko patří díky své poloze a přírodním podmínkám k přírodně nesmírně zajímavým oblastem Českomoravské vrchoviny. Setkávají se zde druhy typické pro vyšší polohy vázané na podhorské lesy, mokřady či rašelinné louky s teplomilnou faunou a flórou jižní Moravy. Bezprostřední okolí města náleží spíše do teplejší oblasti, charakteristická je zde pestrá mozaika otevřených suchých biotopů, lesů, vlhčích luk podél vodních toků a četné rybníky. To vše je v pestré mozaice rozeseto v zemědělské krajině s poměrně hustým osídlením. Díky jedinečnému umístění Třebíče přímo ve skalnatém údolí řeky Jihlavy si i vlastní město uchovalo velký podíl přírodních ploch.