Rybníky a mokřady
Mezi jedny z nejvýznamnějších mokřadních lokalit na Třebíčsku patří Ptáčovské rybníky, ale řadu zajímavých druhů najdeme také na dalších místech v bezprostředním okolí Třebíče. Velmi bohatá je fauna obojživelníků. Místy je stále hojná kuňka obecná, najdeme ji např. přímo na rybích sádkách v Poušově, vzácněji se setkáme s blatnicí skvrnitou nebo čolkem velkým. Při večerní procházce městem během letních teplých měsíců pak můžeme zahlédnout ropuchu zelenou lovící pod pouliční lampou hmyz. Rybníky v okolí Třebíče jsou významné pro mnoho druhů vodních ptáků. V posledních letech se stále častěji objevuje na rybnících v okolí Třebíče husa velká, která zde i hnízdí. Z kachen jsou nejčastěji k vidění kopřivka obecná, polák velký nebo polák chocholačka. K vzácnějším druhům pravidelně zjišťovaným v období tahu patří lžičák pestrý, čírka modrá nebo hohol severní. V litorálních porostech rybníků hnízdí hojně labuť velká, moták pochop či lyska černá. Z pěvců jsou to rákosník velký, rákosník proužkovaný nebo strnad rákosní. K nápadným druhům patří také potápka roháč, vzácněji se vykytuje také potápka černokrká. V posledních letech již není v okolí rybníků vzácností setkání s naším největším dravcem, orlem mořským, který na Třebíčsku již také hnízdí. V době výlovů můžeme na bahnitých dnech rybníků pozorovat řadu zajímavých tažných druhů. Vzácností nejsou volavky bílé, často i ve větších počtech. Z bahňáků patří k častým druhům vodouš bahenní, vodouš šedý, vzácněji se můžeme setkat i dalšími druhy jako např. slučkou malou, jespákem bojovným nebo tenkozobcem opačným. Z vodních brouků byl zjištěn náš největší druh vodomil velký (Hydrophylus piceus), k vzácnějším potápníkům teplých oblastí patří křepčík Cybister lateralimarginalis, Hydrovatus cuspidatus nebo Hydaticus continentalis. K velmi vzácným druhům střevlíků mokřadních stanovišť nalezeným na Ptáčovských rybnících patří Patrobus australis, Chlaenius tristis, Acupalpus luteatus nebo Pterostichus gracilis. Bohatá je také fauna vážek. K poměrně hojným druhům patří některé teplomilné vážky jako vážka červená (Crocothemis erythraea), šídlo červené (Aeshna isosceles), šídlo rákosní (Aeshna affinis) nebo vážka jarní (Sympetrum fonscolombei).
Třebíčsko patří díky své poloze a přírodním podmínkám k přírodně nesmírně zajímavým oblastem Českomoravské vrchoviny. Setkávají se zde druhy typické pro vyšší polohy vázané na podhorské lesy, mokřady či rašelinné louky s teplomilnou faunou a flórou jižní Moravy. Bezprostřední okolí města náleží spíše do teplejší oblasti, charakteristická je zde pestrá mozaika otevřených suchých biotopů, lesů, vlhčích luk podél vodních toků a četné rybníky. To vše je v pestré mozaice rozeseto v zemědělské krajině s poměrně hustým osídlením. Díky jedinečnému umístění Třebíče přímo ve skalnatém údolí řeky Jihlavy si i vlastní město uchovalo velký podíl přírodních ploch.