Mapa

Nerosty neboli minerály jsou odborně řečeno anorganické stejnorodé přírodniny. Jejich studiem se zabývá věda mineralogie. Složení je možno vyjádřit chemickou značkou nebo chemickým vzorcem. Hornina je potom směs jednotlivých nerostů. V současné době je známo cca 3800 nerostů, odborně minerálů. Tento počet stále stoupá, protože každým rokem je objeveno kolem 50 dosud neznámých minerálů. Jen asi 300 z nich se vyskytuje v přírodě běžně. Zajímavostí je, že český název nerost vytvořil obrozenec J. S. Presl, který vymyslel i další české názvy minerálů, jako např. živec, krevel, hnědel. Název „nerost“ ale příliš přesný není, neboť krystaly nerostů rostou. Sice jinak a většinou pomaleji než živé organismy, ale rostou. Samotné Třebíčsko není na výskyt nerostů tak bohaté jako např. Žďársko, přesto tu ale můžeme nalézt celou řadu zajímavých a vzácných minerálů.

U Řípova, v tzv. Řípovské zmole, nedaleko rekultivované skládky odpadů, lze v jílovitých zvětralinách objevit známé opály. Převládají zde opály v různých odstínech hnědé, dále se tu vyskytují opály světle zelené až zelené barvy. Směrem k Sokolí u Palečkova mlýna lze v nápadné skalní stěně nalézt v malém lomu drobné čočky magnetitu v mramoru s pěkným hnědočerveným granátem. Skalní stěna je zde povlečena rezavým limonitem, na němž se vyskytuje keříčkovitý sádrovec. Především je však ze Sokolí známá opuštěná prospekční štola. Samotná štola je ústím krátké kutací chodby zřejmě z tereziánské doby z 18. století, navazující na malou jeskyni ve zkrasovělých mramorech. Dodnes je toto místo pro řadu lidí opředeno tajemstvím. Např. již před více než 100 lety napsal profesor třebíčského gymnázia František Dvorský: „ve skále starou viděti štolu, o níž si lid vypravuje, že vede až po bývalý klášter třebíčský“. Dokonce nejodvážnější představy v místní tradici hovoří v souvislosti s touto údajnou spojovací chodbou o úkrytu zlaté sochy Krista a dvanácti stříbrných apoštolů. Stejnou pověst má i tišnovský klášter a hrad Veveří. Nás tu však může v malé poloze mramoru především zaujmout výskyt žlutavých zrn vzácného nerostu chondroditu.

V zajímavých výchozech hornin třebíčského masivu na levém břehu Jihlavy, tvořeném skalnatými svahy Hrádku, můžeme spatřit světlé vyrostlice draselného živce, tmavou slídu (biotit) společně se sloupečky černého amfibolu. Vyskytují se tu i kalcitové žíly. Ty nejmohutnější, až 3 m mocné, byly údajně odkryty za Subakovou továrnou v „Židech“, jak se říkalo Židovskému městu, kde se dokonce snad měly odtěžit na pálení vápna.

Přímo v třebíčském masivu, zejména však při jeho západním okraji, vystupují žulové horniny. Tyto pevné horniny byly odedávna lámány na štěrk. Z lomu v Poušově pocházela stará třebíčská dlažba, bohužel zachovaná jen místy, např. v Hasskově ulici. Lom je pod tratí, proto ho není možno opětovně otevřít a kámen znovu využít na úpravy historického jádra města.

Hrubozrnné pegmatity v třebíčském masivu obsahují někdy nazelenalý živec amazonit, nejčastěji v nich ale převažuje biotit a turmalín. Tyto pegmatity jsou předmětem zájmu mineralogů, kteří v nich zjistili řadu nerostů vzácných i ve světovém měřítku. Růženín, pocházející pravděpodobně z pegmatitu, byl okolo roku 1924 dokonce i těžen jižně od Řípova v okolí dnešní elektrorozvodny.

Při popisu některých zajímavých nerostů na Třebíčsku se nelze samozřejmě nezmínit o nejznámějším, kterým je bezesporu vltavín – moldavit. Vltavíny nejsou nerosty, jde o přírodní skla třetihorního stáří (14,5 milionů let), vzniklé při srážce kosmického tělesa, nejspíše asteroidu, se Zemí. Jsou to produkty přetavení pozemských písčitých hornin za vysokých teplot a tlaků. Z místa svého vzniku, kterým je meteoritový kráter Ries u Stuttgartu, přibližně 400 km západně od Třebíče, byly při této srážce vyvrženy a dopadly mj. i na území jižních Čech a západní Moravy. Jejich let trval méně než 1 minutu a jejich

„skleněný déšť“ pokryl celý tehdejší povrch Třebíčska. Protože jde ale o sklo, které se poměrně rychle rozpadá a rozpouští, zachovalo se vltavínů jen velmi málo a jsou tedy dost vzácné. Nejznámější lokality vltavínů jsou především v jižní, východní a jihovýchodní části Třebíče. Nejznámější lokalita jejich výskytu je za ulicí Žďárského směrem ke Kožichovicím. Právě na této lokalitě zvané „Krochoty“ byly vltavíny v roce 1878 poprvé na Moravě objeveny prof. F. Dvorským. Častěji než vltavíny tu ale dnes spíše nalezneme valounky křišťálu a záhnědy. Mezi další významnější lokality výskytu vltavínů patří v Třebíči „Terůvky“, „Vídeňský rybník“, „Achtele“, či „Spálená stodola“ a „U křížku“ poblíž Slavic nebo Boleniska u Lhánic (u všech lokalit se jedná i o historicky významná naleziště).

Na Třebíčsku je rovněž velmi známý výskyt ametystů, příp. i křišťálů a záhněd. Nejvýznamnější oblast jejich výskytu není přímo v Třebíči, ale v okolí Hostákova a Bochovic. Nejatraktivnější vzorky jsou z okolí Kojatína (intenzivně fialově zbarvené). Menší žíly křemene i s ametystem byly objeveny i v Třebíči, např. při stavbě sídliště „Na Marijánce“. Žíly křemene se záhnědou byly zjištěny také u „Terůvek“, u „Kostelíčka“ apod.

Mezi třebíčské zajímavosti patří rovněž okolí rybníka Zámiše, kde můžeme nalézt ojedinělé valouny červeného křemene s hematitem (druh železné rudy). Někde v těchto místech bylo roku 1904 zjištěno ve valounu křemene dokonce i zlato. Od Zámiše jsou zmiňovány i zbytky rýžovnických hald (dnes již zaniklé).

Další třebíčskou zajímavostí byla dnes již zaniklá borovinská cihelna s nálezy psilomelanu (manganová ruda) a pestrobarevných opálů. Tyto opály měly vynikající kvalitu a mohly by být využity jako drahé kameny, kdyby však nebylo celé naleziště zastavěno a zasypáno až několik desítek metrů mocnou navážkou. V okolí byly nalezeny ve spraších i četné kosti čtvrtohorních savců (divocí koně, nosorožec, mamut apod.). Přímo pod silnicí se ještě dnes vyskytují mramory se zrudněným skarnem, který obsahuje celou řadu nerostů (sfalerit, chalkopyrit, výjimečně i molybdenit, galenit, scheelit). Unikátní zde bylo odkryté naleziště růžového klinozoisitu (tzv. thulitu), spinelu a dalších minerálů v mramoru. Současně zde existovaly pozůstatky štoly starého dolu David, kde byl již v roce 1864 těžen limonit (druh železné rudy).