Městská zeleň a parky
Městská zeleň a parky
Pro Třebíč je charakteristické stísnění historického jádra města ležícího na obou březích v poměrně úzkém údolí řeky Jihlavy a postupné rozrůstání novější zástavby města na náhorních rovinách nad svahy údolí. Tyto náhorní roviny jsou protknuty údolími četných říčních přítoků.
Stísněnost městského jádra předurčila nedostatek ploch použitelných pro založení souvislejších celků zeleně. Na rozdíl od některých okolních měst byla v Třebíči propasena i šance využít pro ozelenění plochy uvolněné při rušení městského opevnění. Proto je v Třebíči poměrně málo systematicky zakládaných historických parkových ploch.
Počátkyměstskézeleně- městské parky a hřbitovy
První písemné zmínky o cílevědomém zakládání městské zeleně sahají do roku 1835, kdy bylo započato se zalesňováním strání Strážné hory borovicemi. V letech 1881–82 byly založeny v údolíčku táhnoucím se od kožichovické silnice ke kapucínskému klášteru na Jejkově Máchovy sady(1,5 ha) a kolem roku 1890 v nivě řeky Jihlavy nad městem Park na Polance (0,6 ha).
V roce 1903 byla na jižním okraji centra vysázena při příležitosti Krajinské hospodářské, průmyslové a živnostenské výstavy alej stromů, které jsou tam do dnešních dnů. Ta se později stala součástí Tyršových sadů, založených podle návrhu zahradního architekta Kumpána v roce 1924 (1,8 ha).
Jejich protiváhu na severní straně města tvoří tzv. Masarykovy jubilejní sady na Hrádku, dnes nazývané krátce Hrádek, založené v r. 1926 pod vedením téhož zahradního architekta (výměra včetně skal cca 7,5 ha). Z první čtvrtiny minulého století pochází i parkové úpravy na Masarykově náměstí před gymnáziem a bývalou zdravotnickou školou (0,2 ha). (Obelisk byl odhalen 3. září roku 1898 při příležitosti oslav 100. výročí jeho narození.)
Součástí městské zeleně se po znárodnění po roce 1945 stal i zámecký park, původně založený a využívaný jako součást rodového sídla Waldsteinů (4 ha).
K městské zeleni je možné započítat i tři třebíčské hřbitovy: starý městský hřbitov na Gorazdově náměstí (1,8 ha), nový hřbitov na Táborské ulici (5,7 ha) a židovský hřbitov na Hrádku (1,1 ha).
Zeleň jako součást obytných čtvrtí
Čtvrti rodinných domků, budované především v prvních dvou třetinách 20. stole- tí, jsou tvořeny sevřenými domovními bloky, zpravidla nanejvýš se zeleným pásem a stromořadím mezi vozovkou a chodníkem v uličním prostoru. Pro tento typ zástavby jsou charakteristické jen drobnější parkově upravené plochy. Jako příklady lze uvést parčíky na Václavském náměstí (0,2 ha), Vaňkově náměstí (0,2 ha) nebo před autoškolou na Znojemské ulici (0,2 ha).
Osázeny byly i plochy podél železnice – park nad starým hřbitovem (0,3 ha) a Janáčkovo stromořadí (0,3 ha) a okolí pravoslavného kostela na Gorazdově náměstí (0,2 ha). V Borovině tento typ veřejné zeleně představuje prostor před bývalým kulturním domem na Dělnickém náměstí(1 ha) a plochy kolem kapličky na ulici Spojenců (0,4 ha). V severní polovině města je to parčík na Barborce (0,8 ha), plochy na ulicích Dr.A.Dvořáka a Palackého (0,1 + 0,2 ha), zeleň v okolí rybníka Kuchyňky (2,5 ha) a Hasskova zahrada na nábřeží pod Hrádkem (0,4 ha). Vzhledem k tomu, že zakládání zeleně je zpravidla až poslední fází výstavby a časově zaostává za dokončováním staveb, všechny jmenované plochy vznikly přibližně v rozmezí let 1950–1980.
Václavské náměstí není jen alej sakur, ale i pěkný parčík s kapličkou.
Vaňkovo náměstí
Ulice Dr. Ant. Dvořáka je pojata vskutku velkoryse
Období 1960 – 1990 je dobou horečného rozrůstání města. V této době Třebíč obklopil téměř souvislý prstenec sídlišť, s typickým uniformním síd- lištním urbanismem a architekturou, kde vzniklo velké množství ploch veřejné zeleně mezi obytnými bloky i v okolí „objektů občanské vybavenosti“. V Třebíči se jedná o více než 50 ha ploch veřejné sídlištní zeleně (bez vyhrazené zeleně školských a podobných zařízení).
V první fázi, reprezentované např. ulicemi Demlova, Družstevní nebo Bartuškova, šlo o bytové domy budované klasickou technologií v dobrých terénních podmínkách a s přiměřenou hustotou obyvatel. Postupem doby s přechodem k panelové technologii docházelo k využívání čím dál složitějších a stísněnějších stavenišť a současně ke zvyšování hustoty zástavby. Tento trend kulminoval koncem 80. let. Příkladem takové zástavby může být ulice Novodvorská, kde dodnes vznikají těžko řešitelné prostorové a provozní problémy snižující kvalitu bydlení. V rámci rozvoje Třebíče po 2. světové válce vznikla i nová průmyslová čtvrť v jihovýchodním sektoru města.
Jako krásný příklad může posloužit Družstevní ulice se vzrostlou zelení, která přežila i nedávno provedená revitalizace tohoto sídliště.
V posledním desetiletí vyrostla na jihovýchodním okraji města nová průmyslová čtvrť a v jejím sousedství několik rozlehlých obchodních areálů v okolí ulice Znojemské. Přibyl zde rovněž nový moderní sportovní areál baseballového klubu Nuclears, obklopený veřejně přístupnými sportovišti a novými plochami veřej- né zeleně. Na severovýchodním okraji města se rozvíjí obytné čtvrti Na Kopcích, na severu čtvrť rodinných domků na tzv. Holečku a zóna drobné výroby a obchodu v ulici Na Nivkách v sousedství nového hřbitova.
Mladý sportovní areál baseballového klubu Nuclears může sloužit jako vzor propojení sportu pro širokou veřejnost a parkové úpravy
Nový trend - rozvoj města s minimem zeleně
Developeři jako by netušili o významu veřejné zeleně, tedy o místu které slouží k potkávání lidí na neutrální půdě, která patří všem.
Severozápadní sektor města se rozrostl o čtvrti rodinných domků v tzv. Novém Nehradově a obytné zóně U Kuchyňky. V této oblasti vzniklo i několik komerčních areálů v prostoru mezi ulicemi Račerovickou a Horáckou. Západním směrem přibyla čtvrť rodinných domků na ulici V Loučkách nad Poušovem.
V nových čtvrtích jsou plochy veřejné zeleně zastoupeny jen velmi okrajově, neboť zájmem developerů je redukovat veřejné plochy na nejnutnější minimum a co největší část plochy rozprodat jednotlivým investorům jako stavební parcely.
Příkladem zredukování veřejné zeleně na pouhý pruh trávníku může být tzv. Nový Nehradov, kde byla místa nabízející se pro toto využití využita do posledního místečka.
Přelom století - nové pohledy a počátek obnovy městské zeleně
Od poloviny 90. let 20. století, v souvislosti s pořízením tehdejšího územního plánu, je na třebíčskou městskou zeleň nahlíženo jako na spojitý systém, který vychází z tzv. centrální tranzitní osy řeky Jihlavy.
Přírodní prostředí volné krajiny proniká údolím řeky Jihlavy do blízkosti centra tzv. západním zeleným klínem, končícím zelení Polanky, Zámeckého parku a Podzámecké nivy. Na opačné straně řeka opouští Třebíč v tzv. východním zeleném klínu, jehož vrchol leží u Smetanova mostu. Jádro tohoto klínu tvoří lesopark Lísčí, na samé jeho špičce se nachází park Máchovy sady.
Stísněné městské centrum neumožňuje dostatečně kapacitní propojení přírody nad a pod městem. Zde je doprovodná zeleň řeky redukována na pouhá nesouvislá nábřežní stromořadí a ojedinělé ostrůvky břehových porostů. Na obou vrcholech zelených klínů se proto doprovodná vegetace odpoutává od řeky a po horizontech na obou březích obchází střed města, čímž jej opticky odděluje od novější zástavby. Jižní zelený horizont probíhá podél železnice od mostu přes Libušino údolí po Janáčkovo stromořadí a je posílen zelení Tyršových sadů, starého hřbitova a okolních parkově upravených ploch, Máchových sadů a areálu nemocnice. Severní zelený horizont probíhá po linii Zámecký park, farská zahrada u zámku, zahrady v severním hradebním příkopu (0,5 ha), parčík na Barborce, Hrádek a svahy pod ulicí Obránců Míru (1,2 ha). Dalším důle- žitým prvkem systému zeleně je jižní zelený klín tvořený komplexem Libušina údolí a nesoucí na svém vrcholu Tyršovy sady, sahající až k centru města. Tzv. hlavní rozvojová osa je přibližně kolmá na centrální tranzitní rozvojovou osu a probíhá městem od severu k jihu Týnským údolím a Lorenzovými sady. Čtyři vedlejší rozvojové osy systém doplňují o propojení nejvýznamnějších přírodních celků po vnějším okraji města.
První osa vede po svazích pod Nehradovem, přes rybník Kuchyňku do Týnského údolí, druhá vede od řeky údolím podél ulice Rafaelovy a zelení ulice Míčovy k novému hřbitovu, třetí propojuje po jižním okraji města Lorenzovy sady a výběžek Libušina údolí za poliklinikou na Vltavínské ulici a čtvrtá probíhá Borovinou od Poušova přes prostor bývalého Hliníku k borovinské „zámečku“ - Budišovského vile. Velká většina součástí systému je funkční a stabilní.
Pro účinnost celého systému jako celku jsou ale zcela nezbytné i plochy rozvojové, dosud čekající na plnohodnotné dotvoření. Systém zeleně rozhodně není jednoúčelově zaměřený jen na svoji ekologicko-stabilizační funkci. Tvoří současně klidové a rekreační zázemí města a zcela rozhodujícím způsobem ovlivňuje estetické kvality a genia loci celého města.
Zámeckýparkjekrásnýmpříklademtoho,kdyparktvořízároveňbiokoridora zelený koridor pro lidi, kterým je možné příjemně putovat z jedné části města do druhé.
Obnovasídlišť - především pro motoristy
Trendem tohoto období je i revitalizace sídlišť, spočívající však především ve zlepšení možností parkování. Rozšiřování parkovišť se děje zpravidla na úkor ploch veřejné zeleně, která je však v rámci regenerací rovněž obnovována a podle možností lépe přizpůsobována provozním požadavkům současnosti. Faktem je, že nově vysazená zeleň je v prvních letech života náročnější z hlediska nákladů na péči a že dosažení plné účinnosti nových výsadeb vyžaduje, i přes snahu o používání vzrostlého výsadbového materiálu, určitý čas.
Na Demlově ulici musely ustoupit stromy a trávník novým parkovacím stáním
Možnosti a rizika rozvoje města
Vývoj posledních let přináší systému zeleně nejen nové šance, ale i nová rizika. Velkou výzvou je například připravovaný nový územní plán města, kde je nutné zvážit u jednotlivých námětů změn, zda požadované řešení odpovídá potřebám města jako celku, či zda se jedná o úzký zájem skupiny či jednotlivce, který může mít na zájmy města naopak v konečném výsledku negativní dopad.
Předmětem neustálého hledání a úvah je rovněž dopravní řešení města. Jižní obchvat silnice I/23 se má ve východním sektoru vyhnout větší části lesoparku Lorenzovy sady tím, že by měl být veden okrajem průmyslové čtvrti.
Daleko vážnější by byl dopad na Libušino údolí, pokud by od polikliniky na Vltavínské ulici měla silnice I/23 směřovat k Janovu mlýnu, jak je tomu v současném návrhu řešení.
V severozápadním sektoru města se stále častěji uvažuje o tom, že by funkci obchvatu měla po nezbytné rekonstrukci převzít současná silnička vedoucí do Poušova od rybníka Kuchyňky. Toto řešení však někdejší Nehradovský lesopark degraduje na pouhou izolační zeleň této dopravní stavby, bez možnosti jakéhokoliv rekreačního využití. Terénní konfigurace údolí zde přitom jen stěží umožní realizaci takové dopravní stavby, která by výhledově mohla mít parametry silnice II. třídy, čímž by mohlo dojít k potřebnému dotvoření městského okruhu a žádoucímu zklidnění stávající ulice 9. května, v současnosti nevhodně oddělující dvě nejvýznamnější třebíčské památky – židovskou čtvrť Zámostí a baziliku sv. Prokopa.
Útěcha v tom, že na tyto dopravní stavby nebudou v dohledné době finanční prostředky je lichá, neboť bez zajištění použitelných alternativních územních rezerv bude muset na tyto dopravní stavby buď dříve, nebo později dojít, nebo bude nutno v brzké době zastavit narůstající trend automobilismu, kterému stávající komunikační síť města výhledově nemůže stačit.
Skryté ohrožení městské zeleně
Velkým a neřešeným problémem je i nadále nekoordinované ukládání inženýrských sítí do už tak sítěmi přehuštěných zelených ploch. Tím se nejen omezuje jejich využitelnost pro jakékoliv pozdější výsadby dřevin, ale často také dochází ke skrytému poškozování kořenového systému stromů v blízkosti vznikající stavby, což může mít dopad na jejich pozdější provozní bezpečnost.
Požadované dodržování normy na ochranu stromů a zelených ploch při stavební činnosti je stavebními firmami obcházeno a město nedisponuje žádnými donucovacími prostředky, jimiž by mohlo dosáhnout dodržování normy. Následné objektivní zjištění míry poškození stromů stavební činností je zpravidla nemožné. Případy těžkého poškození končí většinou kácením těchto stromů, přičemž požadavek na jejich kácení ještě obvykle naráží na odpor veřejnosti i původce poškození.
Některé stávající i rozvojové plochy veřejné zeleně jen těžko odolávají tlaku soukromých investorů na jejich komerční využití. Příkladem může být problematické zavážení Týnského údolí pod Táborskou ulicí, oklešťování ploch na okrajích lesoparku Lorenzovy sady, likvidace většiny plochy plánovaného biocentra a suchého poldru na Spojovací ulici nebo plíživá zástavba části Týnského údolí nad rybníkem Baba podnikatelským objektem.
Jedno z ramen Týnského údolí bylo přehrazeno zavážkou a potůček nacpám do této roury. Co to může udělat v případě pleskové povodně, které díky změnám na klimatu přibývá si není tak těžké představit. Křižovatka Táborské, Budíkovické a Marie Majerové by mohla vyprávět.
Zelené dědictví a jeho budoucnost
Třebíč má mimořádně kvalitní systém městské zeleně, přičemž většinu jeho klíčových skladebných prvků naše generace zdědila po prozíravých a pracovitých předcích. Současnost na nás klade nelehký úkol tento systém chránit, udržovat a dále rozvíjet tak, aby i generace nastupující po nás mohly žít ve zdravém a esteticky hodnotném životním prostředí, jehož nedílnou součástí je právě i veřejná zeleň. Zachována by měla být rovněž stávající vysoká ekologická hodnota všech částí systému zeleně, přičemž by měly být vytvářeny i podmínky pro nerušené šíření zde přežívajících ohrožených druhů rostlin a živočichů zpět do volné krajiny v okolí města. Na plné docenění čeká také možný přínos třebíčské městské zeleně ke zvýšení turistické atraktivnosti celého města. Řada ploch zeleně přímo dotváří obraz našich nejcennějších památek, zapsaných v prestižním seznamu UNESCO. Jedná se zejména o zeleň v zámeckém areálu, parkově upravené plochy na Barborce, Hrádku a Hasskově zahradě.
Z hlediska rozvíjející se cykloturistiky je velmi atraktivní většina třebíčských lesoparků, což potvrzuje například zvolené trasování cyklostezky Jihlava–Tře- bíč–Raabs Libušiným údolím. Tento lesopark je rovněž jednou z velmi příjemných přístupových turistických cest k nové rozhledně na Pekelném kopci.
Legenda
Městské zeleně a parky