Ekologický slovníček
Výběr a vysvětlení nejpoužívanějších ekologických termínů, s nimiž se lze často setkat nejen v odborném, ale především v běžném tisku a ve sdělovacích prostředcích.
abiotický – neživý, neživotný, týkající se neživé přírody
agenda 21 – programový dokument OSN, který ukazuje cesty k řešení vážných problémů naší planety. Usiluje o prosazení udržitelného rozvoje, kvality života a kvality životního prostředí, které spolu úzce souvisejí. Je to koncepční podklad pro vytvoření místní Agendy 21 a je současně komplexním návodem globálních akcí.
biocenóza – společenstvo, soubor populací všech druhů rostlin, živočichů a mikroorganismů obývajících určitý biotop
biocentrum – část (výsek, segment) krajiny, která svou velikostí a příhodným stavem ekologických podmínek umožňuje existenci přirozených společenstev (biocenóz)
biodiverzita – biologická rozmanitost, různorodost
bioindikátor– živý organismus, který svým výskytem dokládá přítomnost některého činitele v určitém biotopu, označuje určité vlastnosti prostředí
biokoridor – výsek krajiny, který umožňuje přemisťování (migraci) a kontakty organismů a propojuje jednotlivá biocentra do vzájemně se ovlivňujícího územního systému
biomasa – celková hmota živých organismů vyjadřovaná obvykle jako hmotnost organické hmoty v okamžiku pozorování na jednotku plochy nebo objemu, tato hmotnost se uvádí v čerstvé biomase nebo častěji v sušině
biosféra– veškerý oživený prostor na Zemi, živými organismy osídlená část zemské kůry, ovzduší a vod
biotický – živý, životný, týkající se živé přírody, živých organismů
biotop – soubor veškerých neživých (abiotických) a živých (biotických) činitelů, které na konkrétním místě ve vzájemném působení vytvářejí životní prostředí určitého jedince, druhu, populace, společenstva diverzita – druhová rozmanitost společenstva
ekologická stabilita – schopnost ekosystému přetrvávat i za působení rušivého vlivu a obnovovat své podstatné znaky v podmínkách narušování zvenčí
ekologická stopa – nástroj, pomocí něhož můžeme hodnotit lidský tlak na přírodní zdroje. Ekologická stopa převrací obsah pojmu nosná kapacita prostředí a odpovídá na otázku, kolik země člověk potřebuje, ne tedy kolik lidí určitá plocha uživí.
ekologie – věda zkoumající vzájemné vztahy mezi živými organismy i vzájemné vztahy těchto organismů k jejich prostředí
ekosystém– funkční soustava živých a neživých složek zahrnující všechny organismy na určitém území v jejich vzájemných vztazích a ve vztazích s fyzikálními a geochemickými činiteli prostředí
ekotop – soubor přímo působících složek neživého prostředí určitého území bez vztahu ke konkrétním organismům
endemit – taxon, který je rozšířen pouze v určitém omezeném území a jinde na světě se nevyskytuje environmentální – vztahující se k životnímu prostředí (z angl. environment = prostředí, životní prostředí) evoluce – historický vývoj živé přírody na Zemi směřující od jednoduchých ke složitějším, organizovanějším formám života
kontaminace – znečištění prostředí, organismu, potravin apod. toxickými látkami
přírodní zdroje – jsou to ty části živé nebo neživé přírody, které člověk využívá nebo může využívat k uspokojování svých potřeb. Tyto zdroje jsou buď obnovitelné (větrná energie, sluneční záření, lesy apod.), nebo neobnovitelné (nerostné suroviny apod.).
místní agenda 21 – je strategický a akční plán rozvoje určitého místa (na úrovni obce, regionů apod.), který obsahuje principy udržitelného rozvoje. Je to současně proces vedoucí k zajištění dobré a udržitelné kvality života a životního prostředí v určitém území.
recyklace – opětovné zhodnocování odpadů
rekultivace– soubor opatření, úprav a biotechnických zásahů, kterými se obnovuje úrodnost půdy a rostlinný kryt na územích znehodnocovaných povětšině lidskou činností
revitalizace – oživení, obnovení
skleníkový efekt – přirozený děj v atmosféře umožňující život na Zemi. Oxid uhličitý a další skleníkové plyny obsažené v atmosféře jsou prostupné pro sluneční záření, avšak pohlcují infračervené záření zpětně vyzařované ze zemského povrchu, tj. zabraňují jeho unikání z atmosféry do vesmíru. Zvýšené koncentrace oxidu uhličitého v ovzduší vlivem exhalací mohou podle řady vědců vést k celkovému zvýšení teploty atmosféry.
sukcese – uspořádaný sled vývoje ekosystémů zahrnující změny jejich prostorového a funkčního uspořádání v průběhu času
symbióza – různé způsoby prospěšného soužití dvou nebo více druhů živých organismů
taxon– obecné označení různých systematických skupin rostlin nebo živočichů používané v případech, kdy není podstatné rozlišit přesný systematický stupeň (poddruh, druh, rod apod.)
udržitelný rozvoj – je takový rozvoj, který v současnosti umožňuje uspokojovat potřeby lidstva bez možnosti ohrožení budoucích generací při uspokojování jejich potřeby
územní systém ekologické stability krajiny (ÚSES) – vzájemně propojený soubor ekologicky stabilnějších částí krajiny, segmentů krajiny, které vytvářejí základní podmínky pro dosažení trvalé rovnováhy okolní kulturní krajiny, v níž plošně převažují méně stabilní a nestabilní společenstva. ÚSES je tvořen prostorovým a funkčním propojením sítě biocenter, biokoridorů a interakčních prvků (přechodných článků mezi ÚSES a zemědělsky obhospodařovanými plochami, které zprostředkovávají příznivé působení biocenter a biokoridorů na okolní ekologicky méně stabilní krajinu).