Hydrologie

Ó země, buď zdráva, já po slunci kořím se tobě, / jak pod ním se prostíráš pramenů plná, / kolébko vod, jež z boků tvých tryskají hojně, / pelikáne, vlahou své hrudi svět zavlažující!

Jan Zahradníček (Zemi mé)

Území našeho státu leží v srdci Evropy na rozvodí tří moří. Je dotováno atmosferickými, nerovnoměrně rozloženými srážkami. Prakticky téměř všechny vodohospodářsky významné toky odvádějí vodu na území sousedních států. Vodohospodářské úpravy přetvářely a přetvářejí krajinu státu vzhledově i funkčně. Tvůrčím působením mnoha generací se na území českých zemí vytvořila kulturní krajina zcela odlišná od původní převážně lesnaté. Základním článkem vodohospodářského systému je i půda. Půda je nenahraditelný přírodní zdroj, součást národního bohatství a největší rezervoár vod.

Hydrologicky je celé území okresu Třebíč pramennou oblastí, z něhož odvádějí vodu do Dyje řeky Jihlava, Oslava a Rokytná. Řeka Jihlava, pramenící u Jihlavy nad Horní Cerekví, měří v části protékající Třebíčskem a Náměšťskem asi 70 km. V tomto úseku má charakter parmového vysočinného toku. Má řadu krátkých, nepříliš vodnatých přítoků, nejvýznamnějším z nich je říčka Brtnice. Řeka Oslava vytéká na Žďársku ze soustavy rybníků Babínského, Matějovského a Veselského. Až na říčku Chvojnici nemá rovněž vodnatější přítoky. Průtokový režim je ovlivňován vodním dílem Mostiště u Velkého Meziříčí. Charakter toku je obdobný jako u řeky Jihlavy. Povodí Oslavy patří k nejčistší části sledovaného území. Říčka Rokytná pramení u Rokytnice nad Rokytnou a jejími nejvýznamnějšími přítoky jsou Rokytka, Rouchovanka a Olešná.

Vzhledem k tomu, že je Třebíčsko ve stínu vrcholových partií Českomoravské vrchoviny, dochází v obdobích sucha k extrémnímu snížení průtoku i u řek, což způsobuje komplikace s povrchovou i spodní vodou v povodí a problémy s chovem ryb.

Na území Třebíčska bylo na potocích nebo rašelinných vrchovištích vybudováno na 250 rybníků, největší koncentrace je v okolí Náměště nad Oslavou. K největším patří Dubovec u Ocmanic (30 ha), Studenecký nový rybník u Studence (24 ha), Netušil u Okarce (20 ha), Parný u Krahulova (24 ha) a Vidlák u Opatova (16 ha). Největšími vodními díly na řece Jihlavě jsou Vodní nádrž Dalešice a Vodní nádrž Mohelno.

Vodní nádrž Dalešice byla dokončena v roce 1979, má hráz vysokou 99,5 m, její délka v koruně činí 300 m. Vodní plocha má 480 ha, maximální hloubka je 88,5 m. Stálý objem nádrže je 59,5 milionů kubických metrů, zásobní objem 67,8 milionů, celkový objem je tedy 127,3 milionů kubíků. Průměrný roční průtok je 6 kubíků za vteřinu, délka vzdutí hladiny je 22 km, maximální nadmořská výška hladiny 381,5 m n. m. Celková plocha povodí, které k nádrži náleží, činí 1136 km2. Nádrž slouží potřebám Jaderné elektrárny Dukovany, k závlahám, k rekreaci a ke sportovnímu rybaření.

Vodní nádrž Mohelno byla dokončena v roce 1978. Hráz má vysokou 48, 65 m, její délka v koruně činí 185 m. Vodní plocha má 118 ha, maximální hloubka je 34,7 m. Stálý objem nádrže je 5,6 milionů kubických metrů, zásobní objem 11,4 milionů, celkový objem je 17,1 milionů kubíků. Průměrný roční průtok je 6,08 kubíků za vteřinu. Délka vzdutí 7 km, nejvyšší nadmořská výška hladiny 303,30 m n. m.

Obě vodní díla jsou propojena a nádrž Mohelno slouží jako dolní nádrž přečerpávací elektrárny v Dukovanech. Za silného západního větru dolétá drobná vodní tříšť až na Mohelenskou hadcovou step. Mimo energetiky slouží toto vodní dílo rovněž k rekreaci a ke sportovnímu rybaření.

Co se týká rybníků, některé z nich slouží k rekreaci obyvatel Třebíčska již od konce 19. století, např. rybník Steklý s plochou 18 ha. Jedná se o průtočný rybník na Stařečském potoku východně od Třebíče a 1 km JV od Hvězdoňovic. Náleží sem i Studenecké rybníky, z nichž největší je Studenecký nový rybník s 24 ha, k větším patří také Vrbinec se 7 ha u Pozďatína. Z menších rybníků je to pak především Hranečník se známým sokolským tábořištěm, u Opatova se nachází hojně navštěvovaný rybník Zlatomlýn s rozlohou 7 ha. Jedná se o průtočný rybník na Brtnici, vzdálený 2,5 km od Brtničky. Je zde zajímavé i údolí říčky Brtnice a středověké pozůstatky po rýžování a těžbě zlata.

Jakost vody ve vodních tocích

Jakost vody toků na okrese Třebíč se hodnotí prostřednictvím hydrobiologických metod již od roku 1992. V minulosti toto hodnocení zadával Okresní úřad v Třebíči, po jeho zániku v roce 2002 zadávají hydrobiologický průzkum ve své územní působnosti Městské úřady v Třebíči, Náměšti nad Oslavou a Moravských Budějovicích, resp. jejich odbory životního prostředí.

Hydrobiologie je jednou z ekologických věd, možná nejekologičtější, která studuje vztahy vodních organismů a jejich vodního prostředí. Zajímá se o vodní organismy v celé jejich druhové šíři, to znamená od bakterií až po ryby, rostliny i živočichy. Nevynechává ani dno a příbřežní geologické a botanické vztahy ovlivňující charakter toku nebo vodní nádrže. Každé vodní prostředí, od potůčku po veletok, od drobné tůňky po jezero, má své typické společenstvo druhů. Pro tekoucí vody je takovým typickým společenstvem makrozoobentos. Je to soubor drobných vodních živočichů přibližné velikosti od tří do třiceti milimetrů, kteří osídlují dno potoků a řek. Tvoří jej drobní červíci, které znají akvaristé jako nitěnky, jimiž krmí své rybky, dále třeba pijavky, měkkýši, drobní vodní korýši a larvy vodního hmyzu, jako například larvy jepic, vážek, pošvatek a chrostíků, které známe třeba z Ferdy mravence.

Každý z těchto živáčků má specifické nároky na kvalitu svého životního prostředí. Některým vyhovují čisté pramenné úseky toků se studenou vodou, jiní dávají přednost teplejšímu prostředí s dostatkem potravy, někteří vyhledávají prudký proud, jiní se mu naopak snaží vyhnout. Jsou druhy, které nejsou schopny tolerovat ani mírné znečištění, a naopak druhy, které si ve znečištěných vodách přímo libují, protože jim znečišťující látky nabízí potravu a chrání je před konkurencí citlivých druhů. Současná hydrobiologie disponuje jenom na našem území seznamem řádově šesti tisíc druhů vodních živočichů, u kterých detailně známe nároky na kvalitu jejich životního prostředí. A tuto detailní znalost můžeme využít i obráceně – z druhového spektra odebraného vzorku těchto živočichů můžeme velmi přesně usuzovat na jakost vody, v níž tyto organismy žijí. Např. rybáři vědí, že vranka nebo pstruh potřebují ke svému životu studené a čisté vody plné kyslíku, zatímco třeba karasi a líni si libují v teplých bahnitých vodách. Analýzou společenstva organismů tak lze velmi přesně kategorizovat jakost vody našich toků. Dalo by se namítnout, že současná věda a technika nám nabízí dostatek přístrojů, kterými můžeme jednoduše a s ohromující přesností měřit koncentrace různých znečišťujících látek. Má to však jeden podstatný háček – chemické metody jsou sice velmi přesné, ale informují nás o okamžitém stavu, tedy o tom, jakou koncentraci jsme naměřili v konkrétním čase měření nebo v odebraném vzorku. Chceme-li si udělat představu o dlouhodobém stavu jakosti vody nebo o jeho vývoji a změnách v průběhu roku, musíme takových měření provést mnoho, desítky až stovky za rok a výsledky statisticky zpracovat a vyhodnotit. To klade velmi vysoké časové a finanční nároky na samotný proces takového monitoringu i na pracovníky, kteří jej zajišťují. Naproti tomu organismy tento monitoring provádějí za nás, jsou na svém „pracovišti“ dnes a denně celých čtyřiadvacet hodin a svou tolerancí nebo netolerancí ke znečištění vypovídají o jeho úrovni. Stačí tedy jeden vzorek, abychom získali představu o dlouhodobém stavu jakosti vody. Zkušený hydrobiolog si dokáže prostřednictvím některých ukazatelů, jako je např. spád toku, jeho velikost, struktura dna apod., vytvořit velmi přesnou představu o složení společenstva organismů, které by osídlovalo naše toky bez vlivu znečištění, tedy jakýsi přirozený stav. Srovnáním výsledků provedeného měření lidskou činností ovlivněných úseků toků s tímto přirozeným stavem získáme odchylku od přirozeného stavu, která je zároveň měřítkem znečištění. Dnešní hydrobiologické metody nám dovolují velmi přesně specifikovat úroveň znečištění.

Jednoznačně lze konstatovat, že pro toky okresu Třebíč máme k dispozici nejdelší a nejucelenější řadu hydrobiologických dat o jakosti vody v tocích, která nemá v podmínkách celé České republiky obdobu. Od roku 1992 se každoročně na 60 kontrolních profilech monitoruje hydrobiologickými metodami jakost vody. Kontrolní profily jsou na tocích situovány a vybrány tak, aby podchytily vlivy jednotlivých zdrojů znečištění a zachytily vývoj jakosti vody v podélném profilu. V praxi to tedy vypadá tak, že jeden kontrolní profil zvolíme nad zdrojem znečištění (nad městem, průmyslovým závodem) a druhý nebo několik dalších pod tímto zdrojem, abychom mohli hodnotit jak vliv znečištění, tak jeho další osud – jak je ředěno a odbouráváno v dalším toku.

Jakost vody v tocích okresu Třebíč prodělala za uplynulé dvě desítky let zajímavý vývoj. Sledování jsme v roce 1992 začínali v podmínkách, které si naše vodní hospodářství přineslo ještě z minulosti před rokem 1989, tedy s minimem čistíren odpadních vod a s bezstarostným vypouštěním odpadních vod do toků. Na zjištěné výsledky to nebyl povzbuzující pohled. Pod většinou měst a velkých průmyslových podniků byla jakost vody velmi špatná, v mnoha případech tak špatná, že v těchto úsecích toků nežily žádné ryby, dokonce ani většina organismů makrozoobentosu. Koryta toků byla zarostlá páchnoucími povlaky sirných bakterií a změnila se vlastně na povrchovou kanalizaci. Takové úseky toků jsme měli na Jihlavě pod Třebíčí, v povodí Rokytné pod Moravskými Budějovicemi a Jemnicí, na Želetavce pod Želetavou, ale také na drobných přítocích, Chvojnici pod Kralicemi, Stařečském potoku, Olešné, Jakubovském potoku, Bihance a dalších, které nestačily ředit a odbourávat znečištění, jež jsme do nich vypouštěli.

Hydrobiologové a vodohospodáři vyjadřují výsledky hodnocení jakosti vody graficky – v mapách a grafech kategorizují jakost vody do tříd, které rozlišují barevně. Např. pro čisté vody mají vyhrazeny odstíny modré a zelené, pro znečištěné vody odstíny žluté a červené. Pohled na mapy a grafy v 90. letech hrál opravdu všemi barvami a tyto výsledky se často červenaly namísto našeho svědomí.